Minulý týden se mi zdál jeden den tak ošklivý sen, že jsem se probudila celá zpocená, dlouho jsem pak nemohla usnout a nebyl to ten sen, když se mi tam něco nelíbí, že si řeknu, že je to jen sen a sama se probudím. To ne. Bylo to tak hrozné, tak opravdové.
Tak abych se k tomu snu dostala. Byla jsem někde ve velké místnosti, kde bylo víc lidí a uprostřed byla rakev. Skleněná. Bylo tedy vidět toho, kdo tam ležel. Neznala jsem ho, ale byl to muž a když jsem se něj koukla, tak mrkl. Nevím, jestli na mne, nebo jen tak, ale vzápětí vstal a chodil. Ano, chodil tam mezi námi všemi jen ve spodním prádle. Hrůzou jsem byla orosená a chtěla někam prchnout, ale nějak to nešlo mu uniknout. O kus dál jsem potkala některé lidi, kteří jsou již roky po smrti. Jeden z nich byl můj bývalý šéf.
Tak mne pak napadlo, že můj poslední šéf je těžce nemocný, jestli se jeho stav nezhoršil na tolik, že…. ale to nevím, bydlí jinde.
Hned další den mne ze sna probudil zvonek. Tedy zdálo se mi, že někdo zvoní, ale je pravda, že to bylo takové jiné zvonění. Chvíli jsem čekala, jestli se něco bude dít, ale byl klid. Žádný zvonek to určitě u dveří nebyl, jen zase sen, který mne vyděsil.
No a do třetice mne včera ráno vzbudil opravdu zvonek. Náš zvonek, někdo krátce zazvonil. Nevím, jestli to bylo první nebo poslední zvonění, ale víc jich nebylo. Ale tentokrát TO BYL NÁŠ ZVONEK. Vzbudila jsem manžela, koukali jsme kukátkem za dveře, poslouchali, otevřeli okno a NIKDE NIC. Bylo už 5 hodin ráno, myslela jsem, že třeba někdo potřebuje pomoc, třeba od nás ze vchodu, a dala bych za to nevím co, že jsem opravdu slyšela zvonek.
Pak jsem se úplně bála zavolat mamince, protože se říká, že jsou všelijaká znamená a tak určitě to znáte, ale maminka – ano – byla doma. I když už je jí delší dobou špatně, tak zlé to zas nebylo, tak věřte nebo ne, už se bojím, co zase přijde příště!
Obrázek jsem si stáhla z internetu. Tady by mi určitě neporadili.