Měla bych napsat, co je TO, CO POTŘEBUJI, ale já myslím, že DOMOV potřebujeme všichni, i když si třeba někteří myslí, že už ne, nebo ještě ne, nevím.
K domovu neodmyslitelně patří rodiče. Ne-li oba, tak aspoň maminka, protože já věřím tomu rčení, že když není máma, není domov. Něco na tom určitě je, protože domov jsou vlastně všichni. Dokud máme aspoň maminku, tak se u ní většinou scházíme, vidíme se tedy všichni i ti, kteří jsou třeba dál nebo dokonce daleko.
Máme-li tedy domov, máme i lásku. Aspoň to tak ve většině případů bývá. Bez lásky by byl ten život hodně smutný a prázdný. Z lásky se pak obvykle narodí děti, kterým my tu lásku dáváme a oni nám ji po svém vrací. Je to takový krásný koloběh, ovšem pokud to vše funguje, jak má.
Ne, není to všechno, co potřebuji. Čím jsme starší, tím víc si uvědomujeme, jak moc potřebujeme zdraví. Můžeme mít bohatství jakékoliv, ale zdraví si za něj nekoupíme.
K tomu zdraví ještě také aspoň trošičku štěstí, jen si vzpomeňte na Titanic, tam byli všichni zdraví a jak to dopadlo pro některé z nich, to víme všichni.
Abychom mohli žít, potřebujeme samozřejmě vodu, vzduch a nějaké jídlo. No abychom si to mohli dovolit, je třeba na to mít a proto je zvlášť v dnešní době důležité mít práci, tu potřebujeme jako sůl. Vida, ta je taky důležitá!
Pak jsou ještě takové potřeby jako třeba je důležité mít přátele, bez nich by byl také ten život dost ochuzený.
A jako správná blogerka také musím přidat, že i blog je to, kam denně chodím a co by mi určitě hodně chybělo. Vždyť jsem zde našla spoustu dalších výborných přátel a hodně mne obohacuje.
Myslím, že toho, co potřebujeme, by se našlo dost, ale to hlavní si myslím, že jsem napsala. Jen je teď třeba si srovnat priority.
Ale někteří lidé si určitě myslí, že v první řadě potřebují to, bez čeho já se klidně obejdu. Třeba spoustu alkoholu, cigaret a nebo drogy.