Toto přáníčko jsme jistě všichni slyšeli častokrát, naposledy nedávno. Pro někoho to možná zní jako fráze, ale kdepak, je to velice důležité.
Já sama za sebe mohu říct, že byly chvíle, kdy jsem neměla ani šťastné ani veselé. Manželovi bylo o Štědrém dni tak zle, že ani nechtěl jet k synovi, ležel a bylo mu do pláče. Takové měl bolesti. Nakonec jsem ho přece jen přemluvila a jeli jsme. Měli jsme odvoz tam i zpět, tak žádná námaha nehrozila.
Další den, tedy na 1. svátek vánoční, když všichni přijeli, viděli, že manžel zase ležel, dokonce spal, když přijel syn s rodinou. Snacha řekla, že už se na něj nemůže koukat, vnuk sedl s ní do auta a jeli na pohotovost. Já jsem se zatím věnovala zbytku rodiny. Po návratu jsme se dozvěděli, že má manžel něco s cévami, dostal předepsaný lék, ale současně radu, že bohužel, ten den není NIKDE otevřená lékárna. Kdyby prý se stav zhoršil, měl si dojet do nemocnice na ultrazvuk.
Další den jsme to nehrotili a jel až včera k naší praktické lékařce, která mu napsala doporučení na ten ultrazvuk s tím závěrem, že to vidí jako cévní zánět. Dnes mu to na ultrazvuku lékařka jen potvrdila s tím, jak začal brát ten předepsaný lék, že se průtok krve rapidně zlepšil. Jen si tak říkám, jak to asi dělají ti sociálně slabší, protože nás tato návštěva lékařů a lékáren vyšla na 475 Kč.
Nemoc postihla také moji sestru, která už musela v pátek před svátky k lékařce, trápila ji nejen viróza, ale i horečky a angína. Dostala antibiotika a byla celé svátky sama doma, protože k ní děti s vnoučaty nemohly a ona k nim také ne.
No a aby se to nepletlo, tak dnes odvezli maminku do nemocnice. Už delší dobu má problémy s jídlem. Nejen, že nemá na nic chuť, moc toho nesní a hubne, ale teď v poslední době už to tělo všechno vyhazovalo ven. Donutili jsme ji konečně, aby zavolala svému praktickému lékaři, že žádné jeho rady a pomoci nezabírají. A nakonec ji nechal hned dnes deportovat do nemocnice. Myslím na ni od samého rána a hlavně na to, aby to ještě dobře dopadlo a brzy se vrátila zpět. Tam jí aspoň dají nějakou výživu, takhle doma by brzy odešla hladem.
Moc šťastné a veselé se tedy nekonalo, ale přesto jsme se dokázali občas i zasmát. Až dám dohromady nějaké fotky, tak to bude i vidět.
Teď chci jen dodat něco k mému včerejšímu cukroví. Vždyť já zapomněla ukázat to moje nejpracnější, ale proto, že ho mám schované v lednici.
A také abych trošku vylepšila ten můj článek, tak se pochlubím, jak mi kvete moje kytička, která nekvetla už kolik let.
Vánoční kaktusy letos odpočívaly, jen ten jeden má pouze dva květy. Je už to takový stařeček, na kytku – ano, protože už je mu cca 35 – 40 let.
Tento kaktus je na okně na chodbě domu.
Krásné dny všem přeje Ježurka – nebo přímo šťastné a veselé!