ZMĚNA – těch máme všichni v životě mnoho. Někdo říká, že změna je život, proč ne, co mne nezabije, to mne posílí!
Je dost důležité, zda se jedná o změnu k lepšímu nebo k horšímu. Život začíná těmi menšími změnami, které se nám zpočátku nelíbí. Začneme chodit do školy, ale školákům se většinou líbí nejvíc prázdniny. Vychodíme školu, jdeme studovat, každý tam, na co má, nebo to, co ho v životě bude bavit a živit. To je dost důležitá změna.
Pak přijde láska, někdy i svatba, děti, atd. Mohli bychom pokračovat až do smrti, změn v životě je opravdu dost.
To jsou tak zvané přirozené změny, které nás většinou neminou. Jsou však ovšem i takové, které stoupnou člověku do hlavy a to je to, u čeho bych se ráda zastavila.
Jedna velká a zásadní změna pro celou naši republiku přišla na konci roku 1989. To všichni víme a ten člověk, o kterém chci psát, brzy po revoluci začal podnikat. Měl krásný domek na vesnici, tři obchody, dílnu, kde měl také zaměstnance, zkrátka byl to pan šéf. Mladý šéf a žil si dobře. Když si šel koupit nějaký spotřebič nebo potraviny, vybral vždy to nej. Říkal, že už tam nic dražšího neměli.
Po krátké době se mu zdál jeho domek malý, vyhlídl si tedy jinde jiný, o hodně větší a dražší a postupně ho vylepšoval k obrazu svému. Tento mladý muž měl z prvního manželství dvě děti, jedno dítě vyženil s druhou ženou.
Když starší syn dovršil plnoletosti, koupil mu auto. Sice starší, ale auto. Nevím přesně jak to bylo, nechci nikoho soudit, ale dopadlo to tak, že se rozešli ve zlém.
Ve svém novém působišti se mu již v podnikání tolik nedařilo. On si to ale nechtěl moc připustit, tuto změnu neakceptoval, nadále měnil každou chvíli staré auto za lepší, dokonce má dvě a ještě velkou motorku.
Do nového domu za ním začal jezdit jen ten mladší. Snažil se mu dávat co mohl, ale měl podmínku, že se přestěhuje za ním na druhý konec republiky a sháněl mu tam práci, kterou syn nechtěl. Dopadlo to opět zle. V dnešní době má tento muž již desetiletou vnučku, kterou nikdy neviděl, jeho mladší syn mu dal vnuka, ale bohužel. Vyženěného syna moc nemusí, stále na něm hledá chyby. Přestal mluvit dokonce i se svými sourozenci.
Takový to býval skvělý kluk, veselý, milý, pomohl kde mohl a teď? Je protivný, se sousedem se také rozhádal. Má jen jednoho kamaráda a manželku. A na tu je někdy také dost ošklivý. Tak si říkám, aby nezůstal jednou úplně sám voják v poli.
PROČ se tak změnil? Že by menší přísun peněz? Ale stále si ještě může dovolit víc, než třeba my, běžní důchodci. Až mu jeho podnikání nebude vůbec vynášet, co pak?
I to je život, ono se to někdy tak zamotá?!