Žila, byla v domečku jedna rodina. Tatínek, maminka a děti. Tedy, ony už to byly dospělé děti, ale protože studovaly, bydlely s rodiči. Vlastně stále ještě bydlí.
Starší z dětí je slečna, která miluje zvířátka. Začínala s křečkem, kterého mimochodem stále má, i když ne toho původního a pak přešla na kočičky. Jejich domečkem prošlo už dost koček, ale některé zemřely stářím, mladé kocourky jim přejelo auto, smůla.
Ano, začala jsem to jako pohádku, ale ve skutečnosti se jedná o mou vnučku a její kočičky a kočičáky.
Teď mají kočičky dvě. Jeden je kocourek a jmenuje se Flori. Jsou to kočičky milé, mazlivé a chytré. Ale bohužel, i kočičky bývají nemocné. Tak se stalo, že Florimu se začal podebírat ocásek. Vnučka s ním tedy zavítala k veterináři.
Tam ale byl pan doktor na Floriho zlý, když mu chtěl ošetřit pokousaný podebraný ocásek, musel mu vymačkat hnis a to se mu ale opravdu nelíbilo. Tak moc to bolelo, že se zakousl vnučce do prstu, který prokousl a hned měl pan doktor dvojí šichtu, jak řekla vnučka. Nejdřív musel dokončit ošetření Floriho a ošetřit pak ji.
Do rána však ošklivě prst natekl a doktor na chirurgii se rozhodl pro sádru. Včera jsme ji zrovna potkali ve městě, když šla z chirurgie. Přes prostředníček a prsteníček měla ještě čerstvou sádru, ale prý jen do pátku, aby prý nedostala zánět šlachy. Proto musel prst znehybnit. Ale dobrá zpráva je, že infekce tam zatím není. Tak uvidíme zítra.
To je ON, ale vypadá mírumilovně, že?
Proto POZOR na kocoury! U veterináře je držet pouze v rukavicích! Nebezpečí úrazu!