Spousta lidí, co mne zná, tak se diví, někteří mi závidí. A co? Moji maminku. Letos v květnu bude mít 93 let. V tomto věku je normální, že má všelijaké zdravotní potíže, všichni to bereme, ale nejhorší je ten její zrak. Na jedno oko vůbec nevidí a na to druhé jen mlhu, bez pomoci už toho moc nezastane.
My se sestrou za ní dojíždíme měsíčně na střídačku, jinak ji má na starosti bratr. My tam vždy tak nějak vygruntujeme a hlavně potěšíme se s ní .
Tento týden si naplánovala cestu k mamince sestra, já tam byla před měsícem. Bohužel, té se vrátila taková ošklivá chřipka, že to není myslitelné. Nejen, že by si tou dlouhou cestou ještě více ublížila, ale mohla by to také od ní chytit ještě maminka. Mamince vozí denně obědy, o víkendu vaří bratr. Když je tam ale některá z nás, tak vaříme my. Tak se stalo, že maminka si na čtvrtek a pátek obědy neobjednala, měla tam být sestra. Bratr se švagrovou jsou celý den v práci, vrací se večer, maminka si sama neuvaří už ani brambory.
Přiznám se, že jsem z toho nemohla spát, probudila jsem se dnes ráno už v 6 hodin a asi hlavně proto, abych dostala báječný nápad.
Přivezeme si maminku na těch pár dní k nám, ale to by musela chtít. Vím, že nutně potřebuje na pedikúru, už skoro nemůže chodit, jak ji trápí kuří oko a tam u nich je to problém, u kadeřnice nebyla roky, sestra ji vždy ostříhá jak umí, jinak ji hlavu umyjeme a natočíme. No a navíc bychom měli mít v sobotu rodinnou sešlost, tak by nás měla po kolika letech zase všechny pohromadě. Kdoví, kolikrát ještě.
Tak jsem natěšená, že jsem to tak dobře vymyslela, volala maminku. Její první reakce byla, že ne, že už nikam nemůže. K nám to je ale autem jen hodinu a půl, to by mohla zvládnout, domlouvala jsem jí, ale rezolutně odmítala. Dala jsem jí tedy čas na rozmyšlenou a hurá – dobrý! Asi za hodinu maminka volala, že tedy ANO!
Teď teprve jsem musela zajistit vše, co jsem slibovala. Honem jsem volala synovi, je to hodný chlapec, ano, zítra odpoledne jedeme tedy pro maminku. Pak jsem běžela na pedikúru a do kadeřnictví. Jsou v jedné budově. Šibeniční termín objednat maminku na čtvrtek – vyšel! Maminku odvedu na pedikúru a rovnou odtud jde maminka ke kadeřnici, vše má domluvené, já ji tam přivedu a odvedu – je to jen naproti přes silnici.
Ještě jsem zavolala dceři, je to také hodné děvče, která se mnou zase maminku odveze domů. A JE TO! Pak zbývalo už to jenom ohlásit mamince, že se může pomalu balit.
Ještě mne čeká jeden úkol. Naplánovat jídelníček tak, aby to jedla i maminka, ale něco už mám v hlavě, tak to snad také zvládnu!
Já vím, že my starší (a ještě starší) už jsme nejraději doma ve svém, ale pro tentokrát to snad maminka ty 4 dny s námi všemi tady přežije ve zdraví a spokojenosti.