Dnes ráno po příchodu domů z nákupu jsem si řekla: DOST! Zavolám už dnes na neurologii, zda už přišla zpráva o magnetické rezonanci.
Nic jsem neodkládala a volala. Sestřička se koukla – „ano, výsledek je tady“.
„A můžete mne objednat? Stejně už vás potřebuji jako sůl, zase jsem od neděle na lécích“, říkám sestřičce. „No, máme teď celkem dlouhé čekací doby, ale jestli byste to stihla, dnes nám na 10 hod. odřekla jedna paní“, odpovídá sestra. Právě bylo 9 hod. „No jasný, vždyť jen seběhnu z kopce dolů a jsem tam“, odpovídám, děkuji a jsem ráda, že to vyšlo. Ještě aby tak vyšel ten výsledek.
Volám ale dál. Musím se objednat na zubní, ulomil se mi kousek zubu a já si v mých letech už musím vážit každého svého zoubku. Volám tedy na zubní a takto nějak to prezentuji sestřičce. Ta si jen vzdychne. „Já vím“, říkám, „máte to na dýl, co?“ „A vy víte, že má paní doktorka dovolenou?“ ptá se sestra. „Ne, to nevím, tak to bude ještě delší, no co se dá dělat, objednat se musím“, pravím zase já. Sestřička říká, že paní doktorka má dovolenou do konce měsíce a už má spoustu objednávek na březen. „Ale moment“, praví sestra, teď koukám, že nám jedna pacientka odřekla termín na 5.3. v 10 hod., tak jestli se vám to hodí?“ No jasný, že se mi to hodilo, poděkovala jsem sestřičce a byla jsem ráda, že jsou slušní pacienti, kteří včas zruší návštěvu lékaře, když se jim to nehodí.
Ale ještě jsem měla jeden úkol. Zavolat na oční. Tam musím chodit také pravidelně, mám problémy s očima a nechtěla bych dopadnout jednou jako moje maminka. Tedy ne, že by ona něco zameškala, ale přece jenom.
Tam to ovšem bylo horší. Opravdu nejdelší čekací doby na objednání jsou u nás na očním. Sestra mne objednala až za 2 měsíce a v půl šesté večer.
Nedá se nic dělat, vše jsem si pečlivě zapsala a byla jsem sama se sebou spokojená, že jsem to zase neodkládala.
Ještě mi zbývalo jedno zavolání. Synovi, aby mi přivezl tu opravenou HIFI věž! Konečně zase bude fungovat a oprava byla téměř za hubičku! Skvělá zpráva.
Pak jsem se vydala na neurologii, abych se dozvěděla, jestli mám ještě nějakou šanci na život. HURÁ! Mám. Žádný nádor nebo podobné ošklivé věci se naštěstí nekonaly, ale co je pro mne ten největší problém? Vyhřezlé plotýnky prý to nejsou, ty zůstávají tak, jak byly, ale mám prý artrózu a všude! Tam je jeden velký problém a také ten, že mám zúžené kanálky. Zatím mi dala pí dr. obstřik a ještě 5 jich dostanu postupně, ale když bude hůř tak mám jedině možnosti infuzí (to už jsem absolvovala) nebo rozšíření kanálků pod CT tím, že mi tam vstříknou nějakou látku přímo do ohniska. Toto absolvovala druhá babička, takže také vím.
Nakonec – shrnu-li to, tak to dnes všechno dopadlo celkem dobře, Ne? Mohlo být hůř!