Když jsem byla zase teď u maminky, tak jako vždy jsem vstávala dřív. Seděla jsem v pohodlném křesle a prohlížela si jako vždy staré fotky.
Přitom se mi honily hlavou vzpomínky. Ano, vzpomínky na mládí a na staré dobré časy. Když jsem se dívala zase na fotku, na které jako jedné z posledních je i spokojený tatínek, to slavila maminka své šedesáté narozeniny, už tenkrát seděli oba ve starých dřevěných křeslech, které má maminka včetně kulatého stolku doteď.
Nechtěla všechen starý nábytek vyhodit, když jsme ji stěhovali k bratrovi do domu. On jí tam sice zařídil novou hezkou kuchyň, tedy linku, vestavěné skříně v ložnici, kam si pak koupila novou válendu, ale ostatní nábytek byl starý.
Co si maminka přivezla sebou, byl i šicí stroj. Ten tam teď stojí opuštěný pod střešním oknem, akorát já, když přijedu, tak si tam pokládám brýle a mobil. My se sestrou máme už stroje lepší, tak už je teď jen jako rekvizita.
Starý šicí stroj
Křesla a stolek, věci, co hodně pamatují
Při pohledu na tato stará křesla a stoleček jsem se zamyslela, že jsou opravdu hodně staré, protože si je pamatuji již v době, když jsem se já stěhovala od rodičů a to je již více než padesát let. Také si vzpomínám, jak se snažil tatínek, který byl šikovný kutil z těch dřevěných křesel udělat aspoň částečně čalouněná, že obaloval a obšíval opěradlo a područky, ale to dlouho nevydrželo. Před stěhováním byla křesla aspoň natřená, ale už i to jde dolů. Odchází všechno, ale tak dlouho dnešní věci už opravdu nevydrží. Maminka má ještě původní jídelní stůl a dvě židle a dvě štokrle. Já nevím, jak se to vlastně správně česky řekne, protože mám pocit, že se už jen takové židle bez opěradel nedělají.
Ještě má v této místnosti starou knihovnu. Nebo sekretář, či jak se to dřív nazývalo? Nahoře v prosklené části má sklo a miniaturní památky a dole jsou opravdu knihy. Už jsem mockrát chtěla sepsat ty, které tam ještě zbyly, některé si už děti rozebraly, ale maminka už v životě na čtení neuvidí a bylo by je škoda vyhodit. Asi je tedy jednou opravdu sepíši a nabídnu, třeba by se někomu hodily.
Maminka má tedy obýváček s kuchyňským koutem i stolem. Většinu dne sedává v křesle, které má koupené i s gaučem až do tohoto bytu, tedy cca před deseti lety, nebo na gauči, když poslouchá rádio. Na tom starém křesle sedává u televize, kde toho sice moc nevidí, ale aspoň poslouchá. Tyto obrazy mi v mysli zůstanou napořád.