Už máme jaro. Tedy to astronomické, bohužel skutečné prý se odsouvá až na 2. dekádu v dubnu. Dnes sice u nás chvilkami svítilo sluníčko, ale opravdu jen poskrovnu, no a já si řekla, že je ten nejvyšší čas udělat něco pro to, abych začala. Jednak uklízet a pak také něco „umotat“ nového na vy velikonoční svátky.
Včera jsem byla takřka na odpis, opět, ale i když mne manžel stále posílal k lékaři, vzdorovala jsem. Když to přišlo, zase to musí odejít, ne? Tak jsem nic moc včera dělat ani nemohla, pustila jsem se tedy do háčkování zajíčka. Viděla jsem ho u Milušky, která se sice snažila a dala odkaz i na jeho brášku u Jitky, ale já to dělala víceméně podle obrázku a hlavně podle sebe. A to je na tom to krásné, ne? Co zajíček, to originál.
Vyfotila jsem ho ze všech stran, aby na něj bylo dobře vidět, ale ještě nemám v košíčku vajíčka. Musím napřed nějaká čokoládová koupit.
Doteď jsem hledala návody na další velikonoční dekorace, tak uvidím, zda se ještě do něčeho pustím. Dnes jsem si totiž léčila tu moji bolavou páteř prací. Řekla jsem si, že je na čase to pořádně rozhýbat. Nakoupit jsme byli brzy ráno, vaření nebylo složité, sluníčko vykukovalo, tak co? Napřed jsem si musela obroubit záclonu, kterou jsem si v pondělí koupila a pak jsem se dala do oken. Správně jsem použila množné číslo, protože po dlouhé době jsem zase udělala najednou dvě okna. Zítra nám totiž nepoteče celý den voda, tak abych to stihla do víkendu.
Pak už jsem byla ale opravdu unavená, „padla jsem za vlast“, ale ten pocit z dobře vykonané práce mne hřál a jak! Zdá se, že byla spokojená i moje záda.
Zítra tedy nic moc, bez vody nejde skoro nic, ale v pátek budu pokračovat. A právě jsem se rozhodla, že budu pokračovat i ve výrobě něčeho velikonočního. U televize, to si současně také odpočinu.
Mějte všichni krásný sluníčkový den!