Opravdu, nekecám, pokud mi není na umření, vařím a peču ráda, i když s odpočinkem. Včera jsem zase jednou po dlouhé době vařila čočku. Kvůli manželovi ji moc často nedělám, mívá po ní zažívací potíže, ale luštěniny jsou zdravé tak ji sám občas navrhne.
Čočku nevařím klasicky na kyselo, ale podle mé snachy. Nevím už, kde sehnala tenhle recept, ale zachutnal nám, tak už ji jinak nedělám.
Není to nic složitého, jen do ní při vaření přidám tymián, bobkový list a pepř a sůl nakonec. Na pánev na olej dám cibuli a česnek, vše nakrájené na kostičky, opražím a pak přidám kari koření a kečup. Všeho přiměřeně, kečupu pro nás dva jsem dávala cca dvě lžíce. Pak to všechno smíchám s čočkou a může, ale nemusí se zahustit jíškou.
K tomu jsem opekla špekáčky, jak jinak než „na ježky“ a volské oko. Včera jsme měli výjimečně ještě hlávkový salát. Zbyl nám z předchozího dne, tak jsem si řekla, že to určitě nevadí a šlo to. Akorát jsem už taky stará popleta a sáhla jsem po stejné lahvi a místo octa jsem tam cvrkla trochu oleje. Nebylo ho moc, tak jsme to snědli a přitom jsem vzpomínala na staré časy, když jsem ještě bydlela na Moravě u rodičů, že jsme do salátu přidávali vyškvařený špek. Bratr to tak dělá stále.
Na dnešek jsem si pozvala další strávníky, no a když jsem tak přemýšlela co upéct, zvolila jsem bábovku od Evičky.
Jen jsem si ji musela trošku zmenšit, nemám velkou formu, ale povedla se dokonale.
Chutnala nám všem, tak tedy díky, Evi. Je vidět, že ta „moje“ blogerská rodina opravdu umí. A dobře. Zatím vše, co jsem zde „opsala“, bylo výborné!