Už jsem pochopila, že to není až takové zajímavé to moje vzpomínkové dovolenkování, ale aspoň si udělám jasno a mohu pak vzpomínat kdykoliv.
Posledně jsem zdokumentovala rok 1993 a tak budu pokračovat rokem 1994. probrala jsem fotky i pohlednice a doufám, že jsem na nic nezapomněla. Mimo hlavní dovolené jsme pokud to jen trochu šlo, jezdili jen na víkendy, tento rok jsem našla pohled z Drážďan, což od nás není zas tak daleko.
Tu delší dovolenou jsme začali v červnu v Liberci. Tam jsme si prošli všechny důležité a krásné objekty a zajeli si i vlakem do Žitavy a tramvají do Jablonce nad Nisou. Všude se nám líbilo.
To je foceno na balkoně našeho hotelu. Bylo krásně a je to vidět.
Většinou jsme tam jen procházeli památky s průvodcem, někdy si i koupili něco dobrého, nemělo to chybu. Tady jsme byli v Německu.
Asi za měsíc jsme se vydali opět to Mariánských Lázní. Tam už jsme byli snad všude, ale bylo tam hezky, z lázeňského ruchu jsme během pár minut byli v parku, krása!
To je na Hlavní třídě a pár kroků – a je park.
Také jsme se vždy zajeli odtud podívat zájezdem do okolí.
Tady nás oba někdo vyfotil v Karlových Varech.
A jako každý rok i tento jsme jeli na moji rodnou Moravu. Jednak jsem tam jezdila „domů“ za maminkou a také navštívit své sourozence. Tam bylo vždy krásně.
Tady jsme byli na návštěvě u brášky. Vpředu je jen hlava maminky, zleva moje dcera, švagrová, bratr a já. Ostatní nejsou vidět, škoda.
A v září jsme se vydali k moři do Španělska. Já jsem tenkrát chodila ještě do práce a v závodě byly k dispozici rekreace.
Vzpomínám si však na opravdu úmornou cestu. Tenkrát jsem konstatovala, že už bych tam víckrát autobusem nejela. Měli jsme osmihodinovou pauzu v Německu, kde jsme měli v ceně zájezdu i návštěvu zábavného parku, něco jako Diesnyland, nevím už jak se to tam jmenovalo, byly v ceně i některé atrakce a my jsme opravdu některé využili. Tam to bylo fajn a určitě by se tam líbilo i vnoučatům. Těm určitě ještě víc.
Ale nakonec tam bylo krásně, což je vidět i z pořízených fotografií.
Návštěva památek, ale tuto fotku jsem bohužel nepopsala na rozdíl od jíných.
Samozřejmě denní pobyt u moře. Manžel vypadá spokojeně.
Manžel je pro každou legraci. Fotku jsem pojmenovala DĚDEČEK HŘÍBEČEK.
Toto je jedna z pohlednic odtud.
Tady si to manžel užíval. Podívat se na stadion Barcelony, to byl jeho sen, tak jsem ho tam musela vyfotit.
A taky musela být pohlednice na památku.
Abychom nezapomněli, máme doma zase tento suvenýr. Vyhodit ho? Ještě ne.
A to je konec z dovolených roku 1994. Až zase dám dohromady další vzpomínky, přijdu zas. Krásný den, hlavně, aby už moc nepršelo!