Protože jsem měla v hlavě ještě další vzpomínky na dovolené v roce 1995, tak jsem se pustila do další části. Skončila jsem dovolenou v Itálii v Rimini a zájezdy do Německa.
O prázdninách jsme napřed chtěli vyzkušet, jestli to bude dobré, jestli to v pohodě zvládneme, když pojedeme na společnou dovolenou. Tedy já, manžel, dcera a syn s rodinami. Proto jsme si objednali chatu na víkend v Borném, kde jsme měli tenkrát podnikovou rekreaci. V pátek jsme tedy jeli a v neděli se vraceli domů.
Moje děti se svými dětmi, tenkrát mrňaty, ale k sežrání.
Důkaz, že jsem tam i já a ještě třetí vnoučátko.
Tak začali „Hujerovic“ trávit společné dovolené a začali jsme si tak říkat. Zvládli jsme to a byli jsme všichni spokojeni.
Proto jsme vzápětí jeli všichni na společnou dovolenou. Pro začátek tady u nás. Začínali jsme v Žihli – Sklárně, což byla rekreace od školství (dcera a snacha obě učí). Tenkrát byla ještě jen tři vnučátka, z toho dvě mrňavá, ale bylo to skvělé!
To jsme na procházce, ale ne všichni.
A tady snacha s tím nejmladším. No a syn to fotil a manžel? Ten se asi někde toulal.
Ještě jednou jsme se vypravili na mou rodnou Moravu.
Tady jsme se sešli všichni u maminky. Zleva maminka, švagrová, švagr, sestra a zády k nám je bratr.
Pak jsme s manželem jeli k bratrovi. Ano, v kuchyni se umí otáčet stále.
Také jsme si zajeli podívat se do Brna a při té příležitosti jsme navštívili i sestru. To je foceno před jejich domem.
A na závěr jsme se jeli ještě „rekreovat“ do Prahy. Tam by jezdil manžel snad každý měsíc, no úplně nejraději by tam bydlel. Ale to ho snad už přešlo, ale tak týden, nebo aspoň čtyři až pět dní, projít si zase všechna známá místa a hlavně zajít se podívat opět tam, kde kdysi za války bydlel s rodiči.
Byl to krásný podzim, to je vidět. A jistě nemusím psát, kdeže mne to manžel vyfotil.
Manžela jsme zvěčnila zase já a to ve Zlaté uličce.
A nakonec u „jeho“ domu. Stále tam jezdíme, kdykoliv jsme v Praze. A mohu dodat, že už tam dávno bezpečně trefím i sama.
Já myslím, že toho bylo na jeden rok až až. Když připomenu, že nemáme a neměli jsme nikdy auto, je to síla. Ale na společné dovolené s dětmi jsme jezdili s nimi jejich auty.
Tak to byl opravdu nabitý rok 1995 (l1 část je pod č. 5) a jedeme dál!