Je to na nás hodně. Myslím nás, starší. Nemáme moc chodit ven, tak nakoupíme brzy ráno. Nemáme mít přílišnou fyzickou aktivitu, ale co dělat celý den, když mne ani číst nebaví? Psát však mohu a drobné úpravy doma též.
Včera jsem se tedy zase pustila do vyřazování nepotřebných věcí. Tentokrát to bylo oblečení. Byla jsem nelítostná a to „co kdyby“ jsem už netolerovala. Vyhodila jsem tojo dva ty menší pytle na odpadky.
Manžel se šel taky kouknout k sobě do skříně…. ale našel tam jedny kalhoty, které tak rád nosil, ale nedopnul je v pase. Co s tím?
Vyhodit to můžeme vždycky, tak s tím zkusím něco udělat. Byla to tedy fuška něco vymyslet a také „piplačka“, ale povedlo se. Na nějakou velkou parádu to tedy není, ale jinak dobrý. Měla jsem z toho sama radost, že jsem to tak dobře vymyslela a hlavně, provedla.
Kalhoty však potřebovaly taky vyprat, když je tak dlouho nenosil. Proto jsem dnes sundala všechny polštářky tady na gauči v pokojíčku, sundala jsem povlak na dolních polštářích a dala se do praní. Když už budou čisté polštářky a povlaky, tak všechno. Vyluxovala jsem tedy důkladně celý gauč a pak jsem se pustila i do mých plyšáčků – ježků, které mám na gauči tady, toho velkého v obýváku a těch, co s námi spí v posteli.
Tito fešáci tady vedle na gauči mi děkovali, že jsou zase jak ze škatulky. Ten opičák Bimbo se přidal. Až v zimě zase bude sedět za dveřmi na chodbě.
Tento „předseda“ těch mých ježků má celý gauč v obýváku pro sebe. My s manželem sedáváme v křeslech. Jen když přijdou děti, tak se stěhuje na chvíli jinam.
A kamarádi v posteli – Líza a Lojza byli také spokojeni.
A jak jsem si s nimi povídala a měla radost, že to zvládám. Nic zas tak fyzicky náročného to nebylo a po chvilkách bylo hotovo. To také bylo ještě dopoledne, teď po obědě už je to na zabití. Ještě, že jsem dnes měla uvařeno!
Já vím, je to s námi těžké. Když byla zima, volali jsme po teple a sluníčku a teď už ho máme dost, až příliš. Ale večer prý snad trochu zaprší….
Přeji krásný den a šetřete se!