Dnes jen krátce a informativně. Před chvílí odešel zaměstnanec firmy, která nám namontovala okna. Přišel v době, jak byl ohlášený, seřídil reklamované okno a přesvědčila jsem ho, aby se koukl i na ta ostatní. Skoro všude něco opravil, sešteloval, musím říct, že pracoval opravdu jak rychlík. Tedy opravdu se neflákal, prošel to, co měl a bylo hotovo. Opravdu to bylo do deseti dnů od doby, kdy jsem tuto reklamaci podala u našeho domácího. Dokonce to bylo do osmi dnů, což je v dnešní době opravdu super.
Dost jsem se lekla, když jsem četla v některých komentářích, že pochybujete o tom, zda se vůbec někdo dostaví. Já byla přesvědčená, že to dobře dopadne a jsem ráda, že to tak bylo.
Dnes, když jsme ve městě chvíli čekali na autobus, tak jsem pozorovala pracanty, kteří nám opravují silnici. Tři stáli opření o lopaty a takový malý bagr jim vozil vždy trochu hlíny z hromady kousek vedle. Kdyby vzali ty lopaty a hrnuli to ručně, bylo by to tak třikrát rychleji hotové. Vůbec se pak nedivím, že je všechno tak drahé při tom „fofru“ jakým se pracuje. Manžel pořád říká, že se dnes pracuje hůř a za více peněz a něco na tom bude. Snad se té opravené silnice dočkáme. Jsem ráda, že ten oknař, co tu byl, byl jejich opakem.
Všem krásný den! Já jsem ráda, že mohu normálně otvírat okno a snad se samou radostí pustím i do jejich umývání! Jak málo někdy člověku stačí ke spokojenosti, že?