Dnes jsem si po obědě sjela do města, protože mi chybělo jedno klubíčko vlny. No a když už jsem byla v obchodě, kde prodávají i jiné krásné věci, zeptala jsem se na ubrus. Už jsem nutně potřebovala do obýváku na jídelní kulatý stůl něco pěkného. Jeden mi hned padl do oka a až pak jsem se zeptala na cenu. Nebyl zrovna levný, ale když se mi tak líbil, tak jsem ty čtyři stovky obětovala. Vlastně manžel, s peněženkou chodí on, já jen vybírám zboží.
Vypadá opravdu krásně, že?
Ale vidíte někde ty bubliny? Já nevím, co dělám špatně, žehlila jsem ho na tu nejnižší teplotu, tak jsem to způsobit nemohla a už se mi to na jednom vyšívaném ubruse povedlo a nevím co s tím. Nerada bych měla zase ubrus s boulemi. Neporadíte někdo?
A ta druhá dnešní radost? Bylo krátce před pátou hodinou odpoledne a ozvalo se ťuky ťuk na dveře. Tak klepe dcera, nevím nic o tom, že by měla přijet. Otevřu a vida! Správně, byla to dcera a podávala mi krabičku se slovy: „Donáška až do domu!“ Copak tam asi je, ptám se a mezitím se dostávám do krabičky.
Jen pootevřu víko, vím. Voní houby! Mám já to ale hodnou dceru! Včera se mi zmínila, že jí přítel nabídl houby, ale byla od rána do večera ve škole. Tak jsem litovala, že teď už mohu houbové řízky, polykala jsem na prázdno, škoda, že si pro ně nemohla dojet. No, nic, tak snad příště!
To jsem ale netušila, že si to dcera zařídila a přesto, že dnes měla vyučování do 14,30 hod., přijela domů, udělala řízky a ještě teplé mi dovezla, tedy jenom mně ne, ale já jsem hlavní konzument, ale manžel taky dostal. No, není skvělá?
Ještě byly teplé a vidíte tu díru nahoře vlevo? Ano, hned mezi dveřmi jsem ho musela ochutnat. Jé, to byla mňamka!