Praha je rájem hlavně pro mého manžela. Už několikrát jsem se zmiňovala o tom, že žil přibližně šest roků v Praze během války, protože jeho tatínek byl policajt a tak se museli často stěhovat.
Začal tam taky hrát fotbal za Bohemku, protože bydlel nedaleko a jeho láska ke Praze a fotbalu mu zůstala dodnes.
Jedna ze vzácných památných fotek. To byl ještě malý kluk, je na procházce s rodiči a sestrou ve Stromovce, ale kravatu už nosil tenkrát.
Vím, že když jsme se před 32 roky brali, tak ještě tenkrát uvažoval o tom, že by se do Prahy přestěhoval, šel by klidně o půlnoci pěšky, jak se říká.
Zajímavé je, že tam mu množství lidí v ulicích a obchodech nevadí, ale když jedeme něco vyřizovat do sousedního okresního města, tam ho lidé rozčilovali. Nevím proč, tam také bydlel a rozhodně déle než v Praze.
Kolikrát jsem s ním musela za ty společné roky při návštěvě Prahy jet se podívat do Vršovic, kde bydlel. Nemusím pátrat v paměti dlouho, naposledy jsme tam byli minulý měsíc a taky se moc rád vrací na ta nejznámější a také nejkrásnější místa v Praze, která navštěvují také cizinci. Určitě bych teď nespočítala, kolikrát jsme byli za ty společné roky v té naší matičce stověžaté, vždycky se tam těší a je mooooc spokojený, že zase viděl své milované město.
To je jedna z mnoha fotek u „jejich“ baráku.
Nevím, kdy nebo jestli vůbec se tam podíváme, ale určitě vím, jakmile bude mít jen trošku příležitost, tak jsme tam. Většina lidí jezdí na dovolenou k moři, na poznávací zájezdy nebo na nějakou chatu či chalupu, to všechno jsme také dřív absolvovali, ale nakonec jsme se museli stejně jet podívat aspoň na 2 – 3 dny do jeho milované Prahy.