Přeji nejen hezký den, ale celý tento rok. Probudili jsme se všichni v pořádku, tedy doufám, že i ostatní, a prý díkybohu, že je to všechno za námi. Tak pravil můj muž i moje dcera. Syn se snachou vůbec ignorují bujaré oslavy na konci roku, vlastně jakékoliv, tak přišli i s vnučkou, abychom si osobně popřáli další krásný rok.
Vždy čekám do půlnoci na Silvestra, protože po celé roky mi vždy někdo zavolá. Včera minutu po půlnoci se první dovolal vnuk Tom, i když se o to pokoušel i Luky. Ale nakonec se dovolali oba a pak ještě dcera. Ostatní přáníčka jsme vyřídili během dopoledne a jedeme dál.
Ale nedalo mi to, abych tady nevložila aspoň nějaké vzpomínání na roky, které už uběhly před opravdu hodně dlohou dobou. Něco jsem našla u sebe, něco posledně u maminky. Tak jdu do toho.
To jsem samozřejmě já, to mi byly asi tak 4 roky?
Tady už jsem o něco starší
a tady jsme už se sestrou. Ano, obě jsme se u stromečku modlily.
Ale koukám, že se mi nějak ty fotky přehodily, tahle je starší. To nejsem já tak malá, ale já klečím a sestra stojí, proto ten čtyřletý rozdíl mezi námi není tak vidět.
A tenhle roztomilý klouček? To je náš malý bratříček
A tady už je o něco starší.
Poskočilii jsme zase o kousek. Ten klučík vlevo je můj syn se sousedovic klukem, chodili spolu později do školy. To byly naše první Vánoce v našem novém domově daleko od naší rodiny.
A přehoupli jsme se do Vánoc 1970. Tuto fotku si dobře pamatuji, protože hned po těchto svátcích jsem šla na operaci žlučníku a tuto fotku jsem měla postavenou na nočním stolku.
A taky se koukneme na Vánoce k sestře. To je se svým prvorozeným synem. Jak ten čas utekl…
A to je o jedenáct let později, to už byl ten mladší u stromečku.
A tady jsou tam spolu.
Nemám fotky bráškových synů, tak skončím těmito obrázky. Pak už fotky dávat nemohu, těch by bylo hodně, ale ty už nejsou tak staré.
Doufám, že jste všichni dnes vykročili tou správnou nohou a bude to všechno ještě lepší, než loni. Naděje umírá poslední, že?