Když jsem tak přemýšlela, co pro mne znamená noc, tak teď už mohu s čistým svědomím říct, že především spánek.
Ty potřeby se s věkem mění, to víme všichni. Jako malé děti jsme moc nerozlišovali, jestli je noc nebo den, protože jsme převážně spali. Kruté pro děti, aspoň pro ty moje, bylo ranní vstávání do školky. Já musela být v práci v 6,30 hod. a tak syna jsem pravidelně předávala ve školce paní uklízečce ještě před šestou.
Když pak děti povyrostou, to se jim zase vůbec nechce jít spát, v případě mých dětí – spát po večerníčku. To bylo smlouvání a vymýšlení, co ještě je třeba udělat.
No a mění se to dál. Studenti v noci „paří“, někteří se ale také učí, i když si myslím, že těch je méně. Stadium milenců rozebírat nemíním, ale ještě si i já pamatuji, jak jsme chodili v noci za zábavou. Na taneček, trošku nebo víc se napít něčeho, co nám chutnalo a přesto jsme ráno šli do práce a jsem čím dál víc přesvědčena o tom, že se nám vstávalo líp, než dnes a to spíme poměrně dost.
Na párty a taneček jsme ale chodili převážně v pátek nebo v sobotu, když jsme nemuseli druhý den do práce. Rádi jsme si ráno přispali, ale nyní, jako senioři, vstáváme každé ráno přibližně ve stejnou hodinu, ať je všední den nebo víkend.
Pamatuji si, jak jednou, to už je opravdu hodně dávno, přijel k nám nečekaně bratr z Moravy, dovezl víno, dobrůtku, takové se v obchodě nekoupí, to jsme vždy poseděli u toho vínka déle, bavili jsme se, chechtali se, až přišel soused vedle ze vchodu, který měl s námi společnou zeď. Zazvonil a zeptal se, jestli víme, kolik je hodin. Můj rozjařený bratr mu odpověděl, že ví, že je jedna hodina a zavřel dveře. Kupodivu soused už nezazvonil a nám to přišlo tenkrát náramně vtipné. Chudák soused.
A teď? Já i manžel začínáme zívat brzy, už u televizních zpráv a taky chodíme brzy spát. Zase o to dřív vstáváme, proto jestli bych měla přiznat, zda jsem sova, tak ne, spíš ranní ptáče, které ovšem už ani neskáče.
Takže obdivuji některé blogerky, které sedí ještě někdy i dlouho po půlnoci u PC a tam čtou a píší komentáře k našim článkům. K tomu jsem se nikdy nedokopala, já opravdu v noci spím. Tedy pokud nemám nějaké trápení, to je pak horší.
A sny? Nemohu říct, že by se mi někdy něco nezdálo. Snad denně mám sny, některé se často opakují nebo jsou na pokračování, některé si pamatuji dlouho, některé hned zapomenu. Nejraději však mám ty sny, které se mi líbí tím, že jsou pozitivní.
Všem tedy přeji nejen krásné sny, ale krásně strávenou noc dle vašich přání!