Určitě to znáte a máte to taky tak nastavené. Jak je někdo nemocný, nebo jde dokonce pod kudlu nebo jen do nemocnice, tak na něj myslíte a držíte mu všechny palce.
Tento týden byl pro mne opravdu náročný. Hned začátkem týdne jsem se dověděla, že můj první manžel, tedy otec mých dětí je v nemocnici a není to dobré. Ať bylo co bylo, je to otec mých dětí, čas rány zhojil a já mu přeji i s dětmi, aby se z toho všeho vzpamatoval a byl zase aspoň přiměřeně věku fit.
Už jsem tady psala, o sousedce, která byla na operaci, a měla se vrátit ve středu, to mi psala ve zprávě. Ve středu nepřišla, telefon jí nefungoval a manžela jsem doma nezastihla ani večer. Přiznávám, měla jsem trochu strach, ale ona ve čtvrtek zazvonila před polednem, že je doma. Tak jedny palečky mohu pustit.
Ve čtvrtek šla na takový menší zákrok – trhání mandlí vnučka mé sestry, tedy dcera mého synovce, jak chcete, má 4,5 roku a všem nám jí bylo líto. Ale snad se tím vyřeší aspoň její zdravotní problémy a bude zase brzy dobře.
Takhle malá Lucinka trpělivě čekala před uspáním s maminkou, která ji vyfotila. Ta smutná očička!
A včera jsme měli zase smutek na duši. Dcery a jejích dětí malá Pegginka šla pod kudlu. Byla na kastraci, současně jí paní doktorka odoperovala kýlu a vyčistila zuby, když už byla v té narkóze. Měla jeden porod a dost komplikovaný, museli jí dělat císařský řez, no a při dalším porodu by to bylo prý stejné. Tohle bylo řešení, mívala také dost často falešnou březost a s tím byly spojené zdravotní problémy, snad bude líp. Přiznávám, že nás rozplakala všechny. Už taky není nejmladší, ten jejich psí život jde přece jen rychleji než ten náš a Pegginka bude mít v dubnu už osm let. Tedy nejvyšší čas.
Přejeme i jí brzké uzdravení, zatím to vypadá, že bude v pořádku.
Ještě také tento týden měly dost velké zdravotní problémy moje dvě dobré blogové kamarádky, i na ty jsem myslela, aby jim to vše dobře dopadlo.
A DOST! Doufám, že už jsem si tyto náročné dny vybrala na nějaký čas dopředu a bude zase dobře. To přeji i vám všem!