Kočičky také mají rády společnost, skoro jako lidé. Proto se občas sejdou a vypráví si svoje zážitky. Jedno takové pokecání jsem právě zaznamenala.
Mourinka a Majda jsou skoro jako sestry. Přišly ke svým páníčkům jako koťátka krátce za sebou a je s nimi docela zábava.
Majda vypráví, jak je těžké dostat se do domku, když jejich páníčci odejdou do práce. Nic jiného jim nezbývá, jak si v podkroví packou otevřít nedovřené okno, pak tam strčit celou hlavu, okno povolí, hup a už jsou dole u babičky. Mourinkato potvrzuje, protože většinou jsou hezky spolu, nebo krátce za sebou.
„Včera ti šly asi pozdě hodiny, ne“, řekla dnes Mourinka Majdě, protože ta se ráno někde zapomněla a babička už měla o ni starost. Místo v osm ráno se tam přihnala až v 10,30 hod. „Tak příště se polepši“, skončila Mourinka kázání.
„Nedávno jsem se ale vylekala“, pokračuje Mourinka, „běhala jsem kolem kytičky, která měla tááák dlouhé šlahouny, až jsem se do jednoho zamotala a kytka letěla na zem. To jsem se polekala, ale nejen já, ale i babička. A ten binec! Tak jsem se raději utekla schovat pod postel.“
„To mně se taky něco dobrého povedlo“, vypráví Majda. „Běhala jsem kolem dokola v kuchyni a chtěla jsem si lehnout vedle topení na takového něco velkého kulatého. Nevím, jak se mi to povedlo, ale najednou to velké kulaté začalo vrčet a ujíždět po kuchyni. Babička pak říkala, že se mi povedlo zapnout robotický vysavač a sama ho pak chudinka nemohla zastavit. Lekla jsem se taky pořádně, ale už se ho zase nebojím. Stojí hned vedle topení a tam je mi moc dobře.“
K debatě se přidávají další dvě kočičky. „To mně se jednou povedlo, že jsem si lehl na stolek na takovou krásnou dečku, nikdo tam zrovna nebyl, tak jsem se tam pěkně vyspal,“ říkal Floriánek. „Nevím, proč moje panička musela hned všechno po mně gruntovat, copak jsem nějaké čuňátko? Jsem přece kočka domácí, ne?“
„A co bych měl říkat já?“ konstatuje nejmladší Juliánek. Když jsme doma, bydlíme v koupelně a hned vedle je taková velká kulatá mísa, která bývá vždy přikrytá. No a jednou ji někdo zapomněl přikrýt, jauvej jouvej, najednou jsem byl do poloviny ve vodě a ne a ne se vyškrábat ven. Bylo to moc kluzké. Měl jsem štěstí, že to slyšela naše panička a hned mne přiběhla vysvobodit. Musel jsem se pak vykoupat, ale stejně jsem tu záchodovou vůni cítil ještě dlouho potom.“
Ale jinak jsou všechny kočičky hodné, přítulné, rády předou a rády mlsají. Proto je nám s nimi tak dobře.
Povídaly si kočičky Mourinka, Majda, Floriánek a Juliánek. Jen Florinka a Julinka k tomu neměly co dodat.