Ano. Potvrzuji, že můj dnešní svět je hoooodně odlišný od toho, který si pamatuji jako dítě, dospívající slečna nebo vdaná paní a maminka malých dětí.
Jistě to všichni starší pamatují, jaké jsme mívali hračky my, že byly jednak úplně obyčejné, ale také jich nebývalo mnoho. Stačilo málo a bývali jsme spokojení.
Také bydlení našich rodičů bylo hodně skromné, zkrátka všechno jde dopředu. My se koupali jednou týdně v neckách, do kterých se musela nanosit a ohřát voda, dnes si bez vany nebo sprchy denně život neumíme ani představit.
Když jsem se vdávala, tenkrát to bylo skoro povinné vdát se do dvaceti let, dnes to není moderní ani daleko později. A když jsem se vdala, nebylo kam se nastěhovat. Na vesnicích měli sice někteří postavené malé domečky, dnes už z toho mají paláce. Státní byty? Čekalo se tenkrát kolik roků. Kvůli bytu jsem se také krátce po svatbě ocitla i já až na druhém konci republiky, tady byly byly ihned, nové a docela velké. A dnes je bytů volných, že si můžeme vybrat. Jen na to mít peníze.
Platy byly tenkrát sice hodně miniaturní, ale řekla bych, že tomu adekvátně odpovídaly i ceny zboží. Žilo se tenkrát některým také dost těžce, jak se říká „z ruky do huby“, ale tolik jsme si nestěžovali. Brali jsme to tak, že to je normální.
Také si pamatuji, jak jsme prali a vyvářeli dětem pleny, nebyla to žádná lehká práce, pleny jsme vyvářeli ve velkém hrnci na kamnech, to si určitě dnes mladí nedovedou ani představit, šoupne se dítěti papírová plena, která se pak vyhodí a je vystaráno.
Když už jsem u toho praní prádla, měli jsme dole v domě prádelnu, tam jsme chodívali všichni prát, protože pračka nebyla hned v každé domácnosti. Napřed jsme si na ni museli našetřit. A vůbec těch domácích pomocníků je dnes tolik, že se o tom našim maminkám ani nesnilo, my jsme se aspoň dočkali.
Když jsem se v práci v mých necelých padesáti letech začala učit na první počítačích, které jsme dostali do kanceláří, to bylo něco!
Určitě bych mohla pokračovat hodně dlouho srovnáváním toho, jak to bylo dříve a jak je to v tom mém dnešním světě dnes.
Také mne nikdy nenapadlo, že já, babka, se naučím natolik pracovat s PC, že budu mít svůj vlastní blog, kam se ráda chodím svěřovat a občas i chlubit s vnoučaty.
V tomto ohledu je to lepší, vývoj jde dopředu mílovými kroky. Co ale dřív bývalo lepší, než je v tom DNEŠNÍM SVĚTĚ, byly mezilidské vztahy. Nějak jsme měli jeden na druhého víc času, docela normálně jsme si uměli popovídat i se sousedy bez toho, aniž bychom někoho pomlouvali nebo dokonce záviděli. Byli jsme i skromnější. Mění se tedy všechno, ale ne vždy je to k lepšímu. Vztahy se určitě změnily k horšímu. Lidé si závidí, zabíjí se, kradou, dokonce i mladí lidé páchají sebevraždy bych řekla častěji, než dřív.
Mějte se tedy všichni krásně, mějte se rádi a nezáviďte těm, kteří mají hodně. Nevím jak vy, ale já věřím na boží mlýny.