Je logické, že máme každý jinak nastaveny své aktivity. Někdo je raději na zahrádce, někdo sportuje, jiný rád řádí v kuchyni a někdo třeba také jen tak ode všeho trochu.
Já se přiznávám, čím jsem starší, tím si víc vymýšlím v kuchyni. Vařit a vymýšlet si mne baví, ovšem jen do té míry, když na to mám fyzickou sílu. Jinak řečeno, když mne moc netrápí moje zničená páteř a mé vyhřezlé ploténky.
Pro mne je samozřejmé, že každý den vařím, dokonce i v pondělí, ještě mám v živé paměti a nevím proč to tak bylo, že jsme mívávali v pondělí vždy zbytky z neděle. Já vařím denně a pokud náhodou něco málo zbude, tak to manžel „dojede“ večer. Já večer už další teplé jídlo nemusím, tak si zase vymýšlím, aby nebyly večeře stále stejné.
Už jsem se o to zmiňovala, že máme nás metabolismus nastavený stále stejně z dob, když jsme ještě pracovali. Tenkrát jsme mívali v 11,00 hod. polední přestávku, za ty roky si náš žaludek zvykl tak, že i po těch letech v důchodu tento čas více méně dodržujeme. Proto také míváme brzy tu naši večeři a večer většinou ještě jíme jogurty.
V úterý jsme se dohodli, že ve středu nekoupíme chleba jako obvykle obden, ale udělám k večeři těstovinový salát. Ten my moc rádi, je tam vlastně od všeho trošku a není to těžké. Proto jsem se pustila v úterý do salátu, aby byl na středu zaležený. Také jsem tento den koupila buřtíky a tak jsem hned naložila naše oblíbené domácí utopence. Včetně ranního nákupu a uvaření oběda jsem všechno stihla včas, jako vždy.
Těstovinový salát
A buřtíky, jsou jich dvě sklenice a ještě nejsou správně zaležené.
Ve středu jsem zase zjistila, že nemáme dost jogurtů, doma byl puding se 70 % kakaa, tak jsem uvařila puding, šlehačka byla doma taky. Nebylo co řešit a byl mimochodem výborný. Jiný už nekupuji.
Ve čtvrtek byl svátek, ve všední dny většinou polévky nevařím, jen na víkend, ale byla v plánu rýže a hovězí na houbách, tak jsem se zeptala manžela, jestli by si nedal polévku, že je ta rýže taková docela hladová. Dal by si prý zelňačku. Uvařila jsem tedy navíc zelňačku, a protože nebylo doma ani nic k odpolední kávě, tak jsem upekla korpus a udělala „třepací“ dort, který jsme si oblíbili nejen pro jeho rychlost, ale i proto, že je opravdu chutný. Jen podotýkám, že jsem korpus upekla sama, ten koupený mi moc nejede.
Už zbyl opravdu jen kousek
Na moje narozeniny jsme si nedělali obložené chlebíčky, tak jsem je udělala k večeři také ve čtvrtek. To je pak radosti, že jsem to všechno zvládla!
Dnes jsem vařila segedínský guláš a viděla jsem v lednici větší zbytek játrové paštiky v pozlátku a zbytek majolky od těstovinového salátu a nápad byl nasnadě. Udělala jsem z té paštiky takovou pomazánku, co dům dal, přidala jsem tam i vejce a kousek červené cibulky, ochutnala, manžel to schválil a zase byla změna k večeři.
Také míváte občas takové záchvaty kreativity jako já? Docela mne to baví, ale podotýkám, když jsem schopná, ale stejně musím po chvilkách odpočívat. A to ještě každý všední den ráno chodíme nakupovat, hlavně proto, abychom se také trošku prošli. Jinak bychom asi čučeli doma.
Dnes, při cestě na nákup jsem ale měla porodní bolesti. Ráno v 8,05 hod. před 47 lety jsem naposledy rodila. Ano, je to tak, moje dcera má dnes narozeniny! Sice jsem jí popřála už víckrát k těmto narozeninám, ale ještě jednou moje milá dceruško – vše jen krásné, toho špatného už bylo dost! Děti se Ti povedly a to ostatní se snad už podá samo.