Určitě jste všichni slyšeli o víkendové turistice. Celé rodiny si zajedou na celý den nebo jen na odpoledne do velkých supermarketů, kde tráví den nakupováním, prohlížením obchodů a nakonec si dají někde rychlý oběd nebo večeři.
Toto jsem viděla loni, když nás mladí vzali o víkendu do Prahy, kde hráli ve Zličíně bowling. Tam bylo o víkendu snad víc lidí než ve všední den, to nemluvím jen o obchodech, ale i o restauracích. Zkrátka – všude plno. Tak si taky říkám, že dřív jsme chodívali o víkendech jinam, ale to je dobou, všechno se mění, s tím nic nenaděláme.
To jsem ovšem netušila, že to funguje i v menších městech, třeba jako je to naše. My jsme dřív, dokud to ještě šlo, chodili s manželem na vycházky, nebo jezdili na výlety. Teď už je to s námi horší, není to dobou, ale věkem a s tím spojenými zdravotními problémy.
Chodívali jsme třeba jen na vycházku tady v okolí a celé jsme to zakončili např. v restauraci nebo kavárně, někdy jen na kávě, jindy na dvojce vína. Už můžeme jenom vzpomínat.
Včera jsme se ale vydali do supermarketu. Stejně bychom tam museli v pondělí, protože docházely brambory, no a včera tam byly víkendové akce.
Jen jsme vyšli z domu, už se začalo mračit a před obchodem už spadlo pár kapek. Už před vchodem jsme koukali, co tam bylo aut na parkovišti, skoro jako ve dny, kdy se mění akční ceny. Uvnitř se nám to jen potvrdilo, lidí jak máku a zboží v akci většinou už nebylo, to prý chce v sedm hodin ráno. No, to ani náhodou.
Tak jsme to jednou zkusili a máme pokoj. Ale to ještě nebylo všechno. Když jsme vyšli z obchodu, začalo pršet, napřed jen tak decentně, ale pak byl takový slejvák, že jsme byli rádi, že nám staví autobus před vchodem a to jsme ještě museli utíkat, jinak bychom byli v momentě mokří. Sečteno a podtrženo, pršelo u nás pak celé odpoledne a my jsme poučeni. Tuhle víkendovou turistiku fakt nemusíme.