Jak jsem už psala, vydali jsme se zase dnes za maminkou. Tedy já a tentokrát mne vezl vnuk Luky. Dcera i syn museli pracovat, snacha též a Luky byl ochotný, už jezdí dva roky a dobře, tak jsme se ráno v osm hodin vydali na cestu.
Venku bylo teplo, sluníčko svítilo, jelo se krásně, ale asi ve třetině cesty byla mlha jako mlíko, která se ale naštěstí zase v té poslední třetině cesty vytratila i tam, u maminky bylo krásné počasí.
Maminka už nás čekala, byla natěšená, že si může zase s někým popovídat, bylo třeba něco udělat, ale museli jsme zase jet brzy po obědě domů, protože vnuk měl bowlingový trénink.
Nakoupila jsem mamince potřebné věci, které nejsou v běžných obchodech, jako třeba z lékárny, něco z drogerie a taky nějaké mlsky, které jí běžně brácha nenakoupí. Oni přece jen mužští jsou někdy nepoužitelní. Jen jsem se divila, že toho nebylo tolik za ty peníze, co to stálo, ale maminka byla spokojená. Taky jsem včera doma musela uvařit pro mne a vnuka oběd, který jsem vezla sebou, protože mamince vozí obědy a vařit bych tam opravdu časově nezvládla. Musíme teď hned jezdit odpoledne domů, protože bratr má v domě instalatéry a obkladače, předělává koupelnu, ale už asi tři měsíce, tak nevím, jestli nebude pozlacená.
Myslím, že to hlavní jsme stihli, Luky taky pomáhal, dělal, co bylo třeba, i vyluxoval a snažil se babičce pomáhat i s drobnostmi. Co maminka chtěla, to jsme zvládli. Dokonce jsme viděli i její tři návštěvy, za tu dobu se tam vystřídaly všechny tři kočky. Ale vyfotit jsem stihla jenom jednu.
To je Mourina.
Ale co jsem ráda, že jsem stihla je, že hned po příjezdu jsem nezapomněla vyfotit maminku a jejího pravnuka, to je určitě vzácné foto a když vidím ten výškový rozdíl…. no pravda je, že maminka nikdy nebyla moc velká, ale už rosteme všichni do země.
Ano, to jsou moje zlatíčka. Maminka 94 let a vnuk – tedy její pravnuk 20 let.
Cestou domů se nám jelo líp, sluníčko svítilo celou cestu a chválím svého nového řidiče! Jel skvěle!