S domácími zvířátky jsou nejenom radosti, ale i starosti. Před týdnem se našim mladým, respektive jejich babičce, ztratil krásný kocourek, slyšící na jméno Sheldon. Byl to dobrý kamarád se čtyřmi kočkami naší Lady. Byl plachý a jen tak k někomu nešel. O to víc nás překvapilo, když se nevrátil domů. Celá rodina ho hledala po celém okolí, volali ho, ale marně.
I takhle se kocourek hledá i s tím, že případný nálezce bude odměněn. Zatím ale, bohužel nic.
Asi před 3 dny objevila vnučka nedaleko jejich bydliště takové kotě. Spojila se s majitelkou a je více než jasné, že je to kocourkovo dítě. Jmenuje se Pumba a je mu jako by mu z kona vypadla. Co říkáte?
Dokonce prý má i stejnou skvrnku.
Sheldon prý tam k nim chodil a když ho uvidí, dají vědět. Stále všichni čekáme.
Ale kočiček je evidentně všude v okolí dost, protože naší Ladě se lísala další koťátka, taková krásná a neobvyklá, žádné obyčejné, ale mají v sobě nějaké cizokrajné geny.
Krásná koťátka, že?
A tady jsou každé koťátko zvlášť. A obě se prý chtěla s vnučkou kamarádit. Já se jim ani nedivím.
Ale taky jsme včera všichni drželi palečky Peggince, jak jsem psala, byla na operaci s nožičkou, protože už moc kulhala a zároveň jí odoperovali kýlu. Ráno ji odvezli na kliniku a večer si ji přivezli.
Tohle jsou první fotky po převozu domů. Je vidět, jak má smutná očička. Noc prý byla krutá, dcera s vnučkou ji hlídaly, ale dnes už je prý líp. Když něco potřebuje zakňučí a už prý i přišla na to, že jde chodit po třech nožičkách.
Tak držíme dál všem zvířátkům pěsti, aby měla štěstí. Kocourek aby se vrátil a Peggy aby zase běhala bez bolesti.