Každý z nás zažil jak svoji první lásku, tak ale i tu lásku platonickou, není vyloučené, že to mohlo být najednou.
Také jsem zažila různé první a malé lásky, ale to bylo jen takové žbluňknutí do vody. Většinou se jednalo o kamarády, kteří později zjistili, že mě vlastně milují, ale nikdy z toho nic nebylo. Až jednou….
Chodívala jsem u nás na vesnici téměř pravidelně na plesy a taneční zábavy. Někdy šli i rodiče, ale samozřejmě jsme spolu neseděli. Oni měli svou partu kolem stolu a já byla se svými vrstevníky, vlastně jenom vrstevnicemi, protože to byly stoly holky a kluci zvlášť pro ty, kteří byli singl.
Hned zvečera mne přišel požádat o tanec voják, měl modré oči, blond vlasy, a moc mile se na mne usmíval. Hned při prvním tanci jsme se začali bavit, on mi přiznal, že je tady na dovolence, že je z vedlejší vesnice a taky si zadal všechny moje tance na této zábavě. Moc hezky jsme si povídali.
Měl zrovna začátek dovolenky, tak jsme se domluvili a viděli jsme se pak denně do doby, než odjel zpátky na vojnu. Měl před sebou ještě rok. Mně bylo krásných osmnáct let, s nikým jsem nechodila, ON se mi líbil a já jemu zřejmě také, tak jsme si řekli, že si budeme psát a já že na něj počkám.
Samozřejmě přijel ještě párkrát domů, dokonce jsem se seznámila s jednou dívkou, která měla chlapce také v Janovicích nad Úhlavou na vojně, a jednou jsme se tam vydali spolu za nimi.
Jan měl také motorku, na tu dobu to bylo něco, byla to asi stodvacítka, jestli si to dobře pamatuji, dokonce mne učil řídit a jednou mne pustil i za řídítka a já dodnes na ten krásný zážitek vzpomínám.
Přišel ten okamžik, když se vrátil natrvalo domů. Měl také fajn rodiče, navštěvovali jsme se, dokonce si pamatuji, že jsme jednou spolu jeli i k jeho starší sestře, která byla vdaná a bydlela v Bratislavě. Samozřejmě nám ustlala v manželských postelích. A to byl pro nás, no hlavně pro mne, velký problém. Odmítala jsem dosud i po roce stále sex, i když jsem ho měla moc ráda, bála jsem se, co kdybychom se rozešli a já zůstala sama a co kdyby…. zkrátka to byl pro mne problém a on to respektoval, i když nerad.
Jednou mi dal prstýnek. Nebyli jsme žádní boháči, ani my ani oni, tak to byl jen stříbrný pozlacený prsten, ale jako zásnubní. Ani potom jsem nezměnila názor a nechtěla jsem zatím sex, až po svatbě. Nevím, proč jsem byla tenkrát tak zatvrzelá, ale až později jsem si řekla, že to bylo znamení.
Do práce jsem tedy přišla s prstýnkem a ne ledajakým. Vedle v kanceláři kolegovi jsem už nebyla delší dobu lhostejná a ten si toho hned všiml a začal vyzvídat. Prý mne má rád a jestli tedy budu s ním nebo s tím mým snoubencem. To jsem hodně zkrátila.
Bylo to pro mne velké dilema, dlouho jsem se rozmýšlela, až jsem se rozhodla. Ano, tušíte správně. Rozhodla jsem se pro kolegu, s mým milým a hodným klukem jsem se rozešla s tím, že jsem mu řekla pravdu a pokud tipujete, tak myslím, že jste se také trefili. Ten, pro kterého jsem se rozhodla a kterého jsem si do roka vzala, byl můj první manžel, otec mých dětí.
Rodiče z toho tenkrát radost neměli, a když mne pak nechal daleko od rodiny s dětmi samotnou a rozhodl se pro mladší, tak samozřejmě říkali, že to věděli. Houby věděli, jen já jsem si říkala, kdybych bývala tenkrát neměla tu lásku jen platonickou, tak to mohlo dopadnout třeba úplně jinak a já žila taky někde úplně jinde. Ale byl to osud.