Tento týden chudák pošťák byl u nás dvakrát. Vždy vyběhl až nahoru, abych nemusela dolů, už nás tady zná a je fakt milý a hlavně mladý, takže běhá jako zajíc.
Prvně přišel v pondělí. Nesl mi doporučenou větší obálku, ale jen jsem se pak koukla, bylo jasno. Paní kronikářka z Hruovan u Brna splnila slib a poslala mi Hrušovanský zpravodaj, kde psala moje vzpomínky na hody v Hrušovanech tak, jak jsem je popsala u sebe na blogu v srpnu. Jiste jste četli, pro ty, kteří neví je to ZDE a ZDE.
Nevím, jestli si na mne ještě vůbec někdo vzpomene po tolika letech, ale napsala jsem tam jméno i za svobodna, tak snad aspoň spolužačky.
Takhle vypadá a je to dost silná brožurka, musím si ji pořádně pročíst, už kvůli mamince.
Tady je to moje povídání. Už jste to v podstatě četli, tak jen pro ilustraci.
A představte si, že dnes tu byl pošťák znovu. Ještě jednou přinesl větší obálku z Moravy, tentokrát od Vendy. Něco jsem si tam objednala, ale nemohu to zatím vložit na blog, snad později. Vy, kteří Vendy znáte, tak určitě tušíte, ale já nemohu prozradit, až tak příští týden.
Jen jsem chtěla tímto vyjádřit, že mám radost, že se sliby plní (nejen o Vánocích). Hezký, i když studený den přeji vám všem. 