Venku to zatím nevypadá na to, že by měly být brzy Vánoce, ale letí to příšerně. Je to jako včera, když bylo pondělí a už je zase pátek. Ještě si pamatuji, jak jsme jako pracující mívali ty pátky nejraději, to se mi zdálo, že se ten čas vleče. Ale jakmile je člověk v důchodu, čas letí jako bláznivý, jak zpíva K. Gott v jedné písni.
Taková obloha byla k vidění ve středu v 7,30 hod. ráno. Na první fotce je ještě vidět, že stromy mají listy, kdepak sníh. Ne, že by mi chyběl, ale k Vánocům mi jaksi patří.
Ale u nás doma už dělám přece jenom něco pro nastávající vánoční atmosféru. Kam se u mne v pokoji podíváte, tam leží buďto košíček s přízí a háčkem, vytištěné návody k háčkování vánočních dekorací a v neposlední řadě tyto moje výrobky samy. Buďto definitivně hotové, nebo v rozpracovaném stavu.
Darovaný háčkovaný košíček je i s podložkou na konferenčním stolečku
darované vánoční motivky čekají na ty moje dílka, aby byly všechna spolu.
No a já sedím vždy u televize s háčkem a tvořím. Zatím nevím pro koho, ale baví mne to, Miluška mi na naše pondělní setkání přivezla kýžené zvonečky, tak mohu dílo dokončit.
Andílci už jsou vypnutí, ještě jim chybí přidělat ta svazozář, která leží před nimi.
I tito dva andílci už se jen tak dosouší na topení
a už je tam další andílek a můj nový zvoneček.
Tady jsou další zvonečky, dělala jsem i větší, jsem zvědavá, až uschnou a já je nanaranžuji tak, jak si to představuji, jak budou vypadat.
A tady jsou ještě zase mini zvonečky, které čekají až bude na napínacích zvoncích volno.
Nevím, jestli se ještě do něčeho pustím, když mně se toho tolik líbí, tak ještě zvážím. Ale jak se znám, tak určitě nebudu až do Vánoc sedět u televize jen tak s práznýma rukama.