Když nevím, jak skloubit různé fotky a postřehy, dám to jako občastník. A je to.
Moje vnučka už si říká, že prý si někdy připadá jako krysař. Jde na procházku po jejich obci a jak ji cítí její nejmilejší zvířátka – kočičky, tak ji jdou hned pozdravit. Tady jsou důkazy.
Najdi kočku 
, ale je tam
, ale je tam
a zase přijď!
Její kočičky jsou často doma a spinkají, kam je pustí. Vždy si najdou nějaké šikovné místečko.
Tady se Juliánek schoval za deku, asi aby měl přítmí.
A už se protahuje, to se mi dobře spalo!
Ale ještě by to chtělo chviličku, moc ještě nevidím.
Minulý týden měl syn pracovní povinnost na hradě Hněvím, tak ho doprovodila snacha. Bylo trošku mlhavo, ale nějaké fotky musel udělat, ne?
a z druhé strany
pohled dolů, je to výška, co?
tady vidíte vzadu i ty úžasné komíny naší chemičky, bohužel.
Ještě jedna socha, která byla při cestě.
A to je pro dnešek vše. Snad jsem nabídla aspoň zajímavé fotky. Zítra se vydám už na chvíli ven, snad nebude pršet nebo moc mrznout. To bych po týdnu nerada.
Všem krásný konec tohoto týdne přeje Ježurka