Je to někdy těžké si vybrat. Vždy jsou aspoň dvě možnosti a jde jen o to, vybrat správně, nebo se prostě jenom trefit.
Když vidím toto téma, tak mi to nedá vrátit s víc jak o půl století zpátky. Tenkrát jsem ještě byla mladá dívka a kluci se kolem mne motali. Stokrát jsem si říkala, že nevím, co na mně vidí, ale pravda je, že každý máme něco do sebe.
Tenkrát jsem se seznámila na plese s jedním vojákem. Už jsem o tom sice psala v jiné souvislosti, ale určitě to všichni nečetli.
Tak tedy pro mne tenkrát chodil tancovat jeden pěkný milý voják, který se mi zalíbil. Bylo to vzájemné, ale on byl doma jen na dovolence a měl před sebou ještě rok vojny. Řekla jsem si, že to zkusím. Užili jsme si jeho dovolenku, viděli jsme se každý den, mně bylo krásných 18 let.
Také jsem se byla podívat za ním na vojně, poznala jsem jeho milé rodiče, byli jsme navštívit i jeho starší vdanou sestru, která bydlela v Bratislavě, prostě jsme si ten rok užívali i jízdou na motorce.
Blížil se den, kdy měla skončit jeho vojna a on mi koupil při poslední návštěvě doma prstýnek. Vypadal jako zásnubní, ale zlatý nebyl, jen stříbrný, ale krásný. Pro mne to bylo hodně velké překvapení, ale neprotestovala jsem.
V té době, to jsem chodila do práce a studovala večerně, mne „balil“ u nás jeden nový pracovník. Byl také svobodný, mně už bylo 19 let a jemu o čtyři více. Dobře se s ním povídalo. Nic jsem fyzicky neměla s žádným z těchto mladíků, ale když kolega v práci viděl, že jsem přišla do zaměstnání s prstýnkem, byl zklamaný.
Nedal se jen tak odbýt a nechtěl si to nechat líbit. Tak dlouho do mne „hučel“, až mi vymluvil díru do hlavy a já mu slíbila, že se s mým vojákem rozejdu, i když už měl krátce před návratem domů.
Pravda je, že jsem dlouho brala všechna pro a proti, jestli jsem si vybrala správně. Můj tatínek mého nového nápadníka neměl moc rád a taky mi to dával značně najevo. Zakazoval mi chodit na rande, ale já stejně vždy utekla a na něco jsem se vymluvila.
Až po letech jsem zjistila, že to nebyla správná volba. I když jsme se do roka vzali a měli spolu děti, nakonec nás stejně opustil pro jinou mladší ženu.
Později jsem si říkala, že jsem si nevybrala správně a že ten první by byl lepší. Ale kdo ví? Tak to asi mělo být a tak si říkám, že všechno špatné je na něco dobré a co mne nezabije, to mne posílí. A to se mi v životě potvrdilo.