Včera slavili svátek Tomášové, u nás bylo krásně, tak jsme se vypravili autobusem a tramvají do Mostu, abychom v první řadě popřáli vnukovi k svátku a pak také, abychom si zase krásně popovídali. Jsme s manželem ostudy, protože jsme u dcery nebyli určitě půl roku, ale oni mají auto, tak jezdí častěji.
Syn, snacha a další vnuk měli opět absenci, protože „bowleli“, ale Laděnka s námi jela. Byl nás stejný počet jako posledně u Lady, ale místo druhé babičky tam měl Tom svoji slečnu.
Jen jsme přišli a usadili se, už jsme měli za zády „paparraziho“.
V mžiku jsme měli před sebou kávu a pak přišlo hned to ostatní
Napřed domácí dobrůtka ke kávě
a pak postupně to další. Kdepak, moc jsme toho nesnědli, dětem ještě zbylo.
Tady jsme ještě nachystaní, že půjdeme popřát, manžel tradičně předává obálku
A už přeji já
za mnou stála ve frontě Laděnka
Oslavenec se se svou sestřičkou moc fotit asi nechtěl. Ba ne, dělal to schválně.
Nakonec to nejlepší – jeho maminka s dárky, ještě je měl i vedle na zemi.
Mamince pusu? To se už těmto mladým mužům asi moc nechce, zvlášť, když už mají svou lásku.
Sestřenice si vystačily samy a byly jako vždy v pohodě.
A nakonec jako vždy u dcery společné foto těch mladých. Dnes Tom byl jako trn mezi růžičkami.
Ale pak dal jasně najevo, která je ta „jeho“. Natálka s Laděnkou mi připadají, že jsou si trošku podobné. Ty jejich účesy i délka vlasů určitě.
A kdo nesměl chybět? Jasně, miláček nás všech – Peggy.
Pak jsme se vypravili zase stejnou cestou spokojeni domů. Další společné sezení už ovšem ve větším počtu bylo domluveno na konec dubna. To mají oba vnuci týden po sobě narozeniny. Už teď se těším!