Opět je krásný jarní den a myslím, že jsme všichni rádi, že jsme se dočkali. Ale s jarem nám skončila doba lenošení, jak to bylo v zimě. No, lenošení – to není ten pravý výraz, ale přece jenom není tolik práce. O tom vědí své hlavně ti, co mají zahrádku. Určitě už jste všichni nastartovali a pracujete do padnutí, že?
Na sluníčku je krásně a práce jde všem hned líp od ruky. Taky nás to táhne chodit víc ven, i když třeba jen na kratší procházky. My, co nemáme zahrádku a zrovna necouráme po venku, abychom si nabrali trošku vitamínu D, tak máme práci doma. Správně, blíží se SVÁTKY JARA neboli VELIKONOCE a po zimě je také třeba pořádně vyvětrat – třeba tím, že umyjeme okna a odstraníme prach a nečistoty, které se přes zimu nahromadily.
Já už začala gruntovat tříděním a vyhazováním nepotřebných věcí dříve, teď přišlo na řadu ostatní. Denně stihnu umýt jen jedno okno a pověsit záclonu, na víc nemám. Ono se řekne, co děláš celý den? Ale ráno chodíme nakoupit a je to taky trošku procházka. Pak denně vařím (až na vzácné výjimky) a teď, když je tak krásně, tak chodíme ven ještě odpoledne. Pravda je, že se vždy kousek svezeme autobusem, ale i kus cesty poctivě šlapeme.
Tak dnes jsem umyla už třetí okno, ještě mi zítra zbývá to menší v kuchyni a jedu dál smejčením prachu a tak. Chvilku si vždy odpoledne také sednu k PC, kam jindy nechodím. Ani dopoledne (není čas), ani večer, to už se mi nechce a raději koukám s manželem na něco v televizi, abych mohla mít nohy na židli, jinak bolí.
Včera, když jsme také šli s manželem odpoledne na chvíli ven a potřebovali jsme do drogerie, tak jsem zažila horor. Máme na jednom náměstí občas zvýšené chodníky o pár schodů a vedle je vždy prostor pro koočárky. Tedy krátký prostor uprostřed na nohy a okolo na kolečka kočárku. Já nevím proč manžel už roky chodí v prostoru pro kočárky. Včera Jsem najednou koukala, jak letí vedle mne z druhé strany přes schod a pak to stočil na tu stranu, kde jezdí kolečko kočárku a dole stačil zabrzdit. Nespadl, ale já se z toho nemohla vzpamatovat ještě dlouho. Klepala jsem se strachy jak ratlík, protože už jsem ho viděla rozbitého na těch schodech, které mají navíc kovové hrany. Asi z toho měl chudinka taky menší šok, protože chtěl jít ještě koupit věci, které jsme deset minut předtím koupili a nesl je v tašce.
Děkovala jsem andělíčku strážníčku, že při něm stál a vše dopadlo dobře. Tak prosím, buďte všichni opatrní, sluníčko nás nabíjí, ale křídla nám nedává a co kdyby andělíček strážníček neměl zrovna čas nebo byl někde daleko, že?
Krásné jarní dny vám všem přeji!