Nemám to moc lehké já, ani můj manžel. Toho vždycky vyděsím, když sebou někde plácnu. Dělá mi v poslední době hodně problém chození a udržení rovnováhy. Nohy mne neposlouchají a já tak často padám i doma.
Právě před chvílí jsem sebou plácla na zem. Zakoplna jsem o nohu křesla, letěla na to křeslo a dále přes konferenční stolek na gauč. Přitom jsem shodila skleničku s vodou, kterou jsem měla na stolečku, voda byla vylitá na zemi a mně se naštěstí nic nestalo. Mohu říct jen to, že u mne stál anděl strážný. Manžel byl na mrtvici, protože prý má pořád ještě vidinu toho, jak jsem upadla asi před dvěma roky a rozbila jsem si hlavu o stolek se silnou skleněnou deskou. Všude krve jak o zabíječce, hlavu mi sešili v nemocnici, ale manžel je od té doby dost vyděšený.
Je to asi čtrnáct dní, co jsem upadla tady v pokoji, to jsem pro změnu padala dozadu, jak jsem rozhodila ruce, tak jsem málem shodila televizi, ruku jsem měla natlučenou, ale nebylo to tak zlé, zase jsem děkovala svému andělu strážnému.
Já nevím, proč v poslední době jsem tak nejistá, když se otočím dozadu, mám potíže, taky s couváním, asi není vše tak, jak má být. Je prý to snad vše od páteře, a tak čekám, až se moje neuroložka vrátí z dovolené, abych se jí na to zeptala.
Držte mi palečky, abych měla toho mého strážného anděla vždy při sobě. Všem vám přeji hezký den. Vaše Ježurka
Je mi 70 let a také často padám. Přitom nemám problém s rovnováhou,
chodím do práce. Nevím, proč se mi to děje. Bety