Začnu 13. týdnem, kdy bylo pro mne podstatné to, že sestra tento týden jela za maminkou, aby jí pomohla nejen s úklidem. Střídáme se vždy po měsíci, tak teď jsem příště na řadě já.
Rovněž v tomto týdnu byla maminka mé snachy v nemocnici se srdíčkem. I když tam původně za žádnou cenu nechtěla zůstat, pak jí i vnučce děkovala za záchranu života. Hrozil prý ji infarkt.
A minulý týden?
Pondělí – to už víte, že měl narozeniny můj syn. O společném posezení jsem už psala i s fotkami.
Úterý – to nebyl moc dobrý den pro mne a hlavně pro můj počítač. Při zapnutí mi zčernala obrazovka a já měla rázem tolik volného času, že jsem nevěděla, co s ním. Zapojila jsem do akce celou rodinu, která se to snažila ihned řešit.
Středa – dcera mi přivezla od vnuka zapůjčený monitor, který jsme nikdo nemohli zapojit, ale o tom jsem psala ve zvláštním článku. Jen chci ještě doplnit, že mne všichni moji drazí dojali až k slzám, jak byli aktivní a ochotní mi pomoci ihned problém řešit. Je to velká výhra mít tak skvělé děti a vnoučata.
Čtvrtek – zapojení vypůjčeného monitoru mi nedalo spát, nakonec jsem to zvládla. Moje radost byla opravdu veliká.
Pátek – tento den mne právě u PC přepadly bolesti břicha. Ale tak urputné a ukrutné, že jsem nevěděla, jestli nemám jít na pohotovost. Bolelo mne v podbřišku, páteř, bylo mi špatně i od žaludku, zkrátka jsem nevěděla, co si mám o tom myslet. Trpěla jsem takto ještě celou noc, ale před manželem jsem si hrála na statečnou a nic neřekla, protože ho znám, byl by z toho špatný. Vzala jsem si prášky na bolest páteře a věřte nebo ne, bolest se v sobotu ráno zmírnila. Nikdy bych nevěřila, co ta páteř dokáže za paseku.
Dostala jsem tento den od Laděnky informaci i s fotkou, že se pokusila o svůj první kynutý koláč. Jestli tak chutnal, jak vypadal, tak smekám. Ale popravdě o tom nepochybuji.
Sobota – odpoledne přijela dcera s vnoučaty a co to vidím? Ona chudinka funí do schodů, protože mi nese nové žehlicí prkno. Jsem ráda, požádala jsem ji před nedávnem a ona byla opravdu rychlá. Teď zase vyvstal problém co s tím starým prknem. Je to práce, když člověk není pojízdný, že? Ale určitě to zase nějak vyřešíme.
Potěšila mne i vnoučata od dcery. Vnučka Terezka je už asi dva až tři roky dobrovolnou dárkyní krve, chodí pravidelně na odběry a právě mi nahlásila, že se chystá k zápisu do registru dárců kostní dřeně. Moc chválím.
Dcera mi zase oznámila, že vnuk Tom se má zúčastnit dvou celostátních soutěží, jedna je z počítačů a druhá z psaní na PC, na soutěži obchodní školy a i když se klasicky psát na klávesnici naslepo nikde neučil, byl na 2. místě ze 39.
V sobotu se také zúčastnili naši „kluci“ – syn a vnuk bowlingového turnaje v Praze, kde byl Luky na krásném 2. místě a syn skončil jako devátý.
Neděle – celkem klidný den, pekla jsem kachnu. Ale už si ji zase dlouho nekoupím. Bylo z ní více kostí než masa a tak jsme si moc nepochutnali, protože to šlo špatně obírat. Druhou půlku jsem si už obrala a uložila na příště bez kostí a kůže, takže to bude určitě i víc chutnat.
Také se téměř všude barvila vajíčka, ale u nás není pro koho. Tak jsem se aspoň potěšila s obarvenými vajíčky od mé vnučky Lady. Jsou hezké a zajímavé, co říkáte? Super nápad.
I tento den kluci „bowleli“. Hrála se liga a jejich čtyřčlenné družstvo vede tabulku, z čehož máme všichni velkou radost. V družstvu jsou zastoupeni oba dva, tedy jak syn, tak i vnuk.
Vlevo syn, vpravo vnuk.
Pondělí – dopoledne jako vždy jsem volala mamince a slyšela až sem, jak už dole u brášky, vlastně u švagrové koledují koledníci. Kdepak u nás, tady byl jak v baráku, tak i venku klid. Mluvím jen o kolednících, protože jinak si to počasí dělalo celý den co chtělo.
Kouknu v 11 hod. z okna a co vidím?
A z druhé strany – paráda, co?
Ale za hodinu, tedy ve 12 hod. to už vypadalo úplně jinak. Zkrátka apríl, jak má být.
Hezký zbytek velikonočního pondělí vám všem přeje Ježurka