Myslím to doslova a na zámky u dveří. Tak si takhle v klidu po obědě a i odpolední mokré vycházce sedím až vzadu v mém pokoji u počítače, vedle v obýváku dřímá u časopisu manžel, kde luštil a slyším stále, jako když se k nám někdo dobývá. Říkám si, že to není možné, to bude jistě vedle, protože tam teď každou chvíli někdo chodí. Když už to trvá na můj vkus dlouho, zvednu se a jdu se podívat. Napřed kukátkem. A co vidím? Do našich dveří se chce dostat nějaký muž. Strká klíč do zámku stále znovu. Tak jsem otevřela, nechala ale řetízek zaháknutý a ptám se, proč se k nám dobývá?
Prý jde k paní Ježkové, kde má zkontrolovat kamna. Tak jsem mu řekla, že ta bydlela vedle v bytě a už měsíc je odstěhovaná. Nechápu, jak někteří lidé dělají vše automaticky, aniž by u toho zapnuli mozek. Přece nebude mít někdo, kdo se odstěhoval na dveřích cedulku, notabene ještě i s jiným jménem. Eva a Libuše jsou dost jiná jména, ne? A my, protože jsme je měli vedle víc jak 25 let, měli jsme vizitku jasnou.
Na jednu stranu si říkám, že bude s tou záměnou jmen po letech snad už konečně klid, na druhou stranu vidím, že asi to ještě chvíli potrvá. Už to, že se sousedé stěhovali celý měsíc, vozili a vyklízeli byt tak nějak zajímavě. Neměli žádné velké auto, jen jednu dodávku a pak to vozili osobním vozem své známé. O tom, jaký po sobě nechali binec na chodbě, o tom raději pomlčím. Schody nemyli nikdy, tak maximálně jednou za rok, tak co by je po sobě myli teď, no ne? Na chodbě byly jejich „odložené“ kytky, které tam nikdy parádu nedělaly. Upozorňovala jsem je několikrát, aby si ty kytky (to se omlouvám kytičkám) vzali nebo zlikvidovali, jen slíbili a několikrát a nakonec tam nechali aspoň poslední dvě. No, víme, že na pořádek moc nebyli. To je ostatně vidět i po jejich odchodu. Co se nevešlo do popelnice nebo vedle, dali pod schody a do chodbičky u sklepa. Jen jsem zvědavá, jestli to někdy někdo uklidí. My na to síly nemáme, jsou tam zbytky nábytku a tak.
Tohle bylo na okně po jejich odchodu. Zase budeme čekat, kdo se nastěhuje vedle nás. Dole už se snad uklidnili, až na ten binec na schodech, tak jsme zvědavi.