Je všeobecně známo, že jsou zvířátka fixována na lidi. Hovoří se hlavně o pejscích, ti trpělivě vždy čekají na svého páníčka a jejich láska a věrnost je příkladná.
Ale jak moc tohle dokáží i kočičky? Vím, že jsou i kočky chytrá zvířátka, že poznají svého milovaného páníčka nebo paničku, ale že až tak, to jsem si nemyslela.
Už jsem psala o tom, jak se vnučce ztratil na tři dny kocourek, když odjela za povinnostmi na tři dny pryč. Když už se to stalo znovu, stal se z kocourka, vlastně z obou, jenom domácí kocourek. Už se nechodí toulat po dvorku a ani mu evidentně nechybí kočičky. Je spokojený, když má svou „kočičí mámu“. Ono to není ale vůbec jednoduché. Kocour Floriánek byl vždycky miláček, ale až dorostl jeho syn Juliánek, tak se o přízeň mé vnučky „tahají“. Oba na sebe i žárlí a tak není divu, že jsou co nejvíce u ní. Zbývající dvě kočičí holky to tak nebere.
Tento týden byla Lada od středy do pátku na konferenci a tak se určitě kocourkům stýskalo. Po příjezdu se od ní ani moc nehnuli. Užívali si určitě všichni tři! Tak se můžete také podívat, jak jsou kocouři spokojení.
Vnučka jako super polštářek
Štěstí, že se neperou.
Je vidět, že jim nic nechybí.
Kdo to déle vydrží, že?
Nevím, ale myslím, že vím.
Už budeme vstávat?
Ne ne, ještě se nám nechce. Naštěstí venku není takové vedro, takže to zahřívání ještě lze vydržet.
To jsem zvědavá, až pojede vnučka o prázdninách na dovolenou, bude to určitě déle jak tři dny, co budou kočičáci dělat po jejích příjezdu. Počítám, že dostane pořádně vynadáno. 