Dnes je velký den pro mého bratra. Je podstatně mladší než já, slaví jubileum, které dříve pro muže představovalo odchod do důchodu.
Správně, dnes má můj bráška 60 let a včera oslavil svůj svátek. Tím je jasné, že se o den zpozdil, ale na druhou stranu je stejně ošizený, protože to slaví všechno najednou.
Kde jsou ty časy, když byl ještě miminko a já ho musela hlídat a jezdit s kočárkem ven v době, když se mi zapalovaly lýtka, jak se říkalo. Sestra je o čtyři roky mladší než já, takže bráška vlastně vyrůstal jako jedináček. Já se vdávala ve svých dvaceti letech, sestra se odstěhovala od rodičů ve svých sedmnácti do podnájmu v Brně a tak rodičům zbyl doma jen on. Já jsem ho udělala v jeho sedmi letech strýčkem a on k nám jezdíval jako kluk často a sám vlakem z Brna až sem do Litvínova. V Praze musel ještě tenkrát přecházet z hlavního nádraží na Wilsonovo a z Mostu jet tramvají a vše sám zvládl dobře již v době, když mu bylo třináct a půl roku. To tenkrát přijel na Vánoce a mezi svátky, když jsem chodila do práce (byla jsem v té době již s dětmi sama), tak mi děti hlídal. A musím říct, že dobře.
Později pak pracoval jako zlatník a po revoluci se osamostatnil. Tenkrát byl po zlatě hlad a bylo ho málo a on si ty prstýnky, náušnice, přívěsky a všechno ostatní uměl udělat sám a byl moc šikovný. Měl tenkrát ve svém domku dílnu, kde zaměstnával tři pracovníky a k tomu měl tři obchody. Ano, to se mu dařilo skvěle. Bydlel v takovém menším městě kousek od Brna a jednoho dne se se švagrovou rozhodli, že si koupí větší dům, aby prý tam mohly pobýt na delší čas obě maminky.
Tak se z jižní Moravy odstěhovali na Plzeňsko, kde si koupili větší dům. Ale té práce, co už ho to stálo, o penězích nemluvě. I tam si zařídil dílnu, pracoval doma, vyráběl šperky a měli jeden obchod. Uživilo je to se švagrovou a jejím synem dobře. Jak se ale trh nasytil, už to bylo horší. Přibral tedy ještě jeden obchod ale až v Klatovech, pak se snažil ještě k tomu provozovat jednu menší hospodu, ale tam dojel na nepoctivého zaměstnance, který ho okrádal a tuším, že mu ještě dodnes dluží.
V Klatovech to nemělo dlouhého trvání, tam mu prodávala dvě děvčata, která ani zas tak moc nemohl kontrolovat, proto to zavřel. V obchodě, který měli dlouho v městečku blízko jejich bydliště, brzy nato odešla pracovnice do důchodu a nastoupila tam švagrová. Bratr ještě chvíli pracoval doma a pak si znovu otevřel další obchod v jiném městě poblíž, kde mimo věcí, které měl v nabídce, prodává ještě dražší věci zahraniční výroby jako je oblečení.
Asi před čtrnácti dny opět musel změnit svoje aktivity a své klenotnictví, které provozoval téměř 14 let, musel zavřít a otevřel si butik v Plzni.
Tím jsem také chtěla poukázat na to, že to ti naši drobní podnikatelé nemají opravdu jednoduché a já bych mu moc přála, aby se mu dařilo, protože do důchodu jít ještě zdaleka nemůže a ani by ho asi ten důchod neuživil.
Tak bráško – hodně úspěchů v podnikání a pevné zdravíčko!