Dnes jsem měla skoro všechno uvařené, tak jsem měla dopoledne poměrně volno a tak jsem si řekla, že zase po delší době udělám nudle do polévky. Přiznám se bez mučení, že jsem je už opravdu dlouho nedělala, jestli vůbec – tak jednou po té mé komplikované operaci. Dnes jsem si tedy řekla dost bylo kupovaných nudlí, já jim říkám slimáci. Je pravda, že některé jsou lepší jiné horší, ale domácí jsou domácí. To fakt nemá konkurenci.
Je pravda, že strojek na krájení nemám, ale podle mne je horší to vyválet. Ale když dělám jen z jednoho vajíčka, tak to není tak hrozné.
No a jak jsem tak válela a válela, tak jsem při tom vzpomínala na tatínka. Tatínek byl šikovný a uměl dobře vařit i péct a dokonce uměl i kynutý knedlík. Chodili s maminkou do práce na směny, tak se jeden vždy musel postarat o vaření. Tatínek právě dělával i nudle. A proč jsem na něj vzpoomínala zrovna u nudlí? On uměl vyválet to kolo na ty nudle tak kulaté, jako by to udělal kružítkem Kolikrát jsem si říkala, jek to dělal a dnes jsem si řekla, že to zkusím. A točila jsem těsto a válela a válela…
a přitom si v duchu povídala s tatínkem.
Barvy splývají, ale je to dost kulaté?
Už je vyváleno
Už krájím
A je hotovo, už se těším na hovězí polévku.
Tatínek nám umřel brzy, bylo mu nedožitých 66 let a já si na něj vzpomínám hodně často. Říkali mi vždycky všichni, že jsem byla na něj podobná. Víte, co jsem měla za nervy, když jsem byla v jeho letech, kdy odešel na věky? Byla jsem nejstarší, tak jsem si ho taky nejdéle užila, i když jsem se odstěhovala z domova zase jako první. Tak mám stále tady v pokoji na očích jeho fotografii, co fotil jako hodně mladý, když měl fotoateliér a taky tu mám jeho fotku s maminkou.
Tak jsem si zavzpomínala a hned jsem to na sebe práskla. Taínku, mávám Ti do nebíčka.
Zdravím celou mou rodinu i vás všechny, pravidelné i náhodné čtenáře. Vaše Ježurka