Naše dovolená pro nás skončila v pravý čas. Už v úterý odpoledne začalo být dost horko, a středa byla pro nás strašná. Dopoledne to ještě šlo, tak jsme si zajeli po ránu ještě do Glóbusu na snídani s mladými, pak jsme je milostivě propustili ze služeb s tím, že máme ještě platnou jízdenku na tramvaj a zastávku pár metrů.
Na nádraží jsme byli za deset minut, jízdenky jsme měli koupené. Na nádraží bylo plno. Vestibul není moc velký, to my v Mostě máme větší a zrovna tak tam máme více míst k sezení. Tady jich moc nebylo a samozřejmě byla všechna obsazena a většina stojících byla v prostoru před tabulí s odjezdy vlaků. Náš byl zapsaný jako třetí v pořadí a postupně se u všech ukazovalo zpoždění. Ten vlak do Prahy před námi měl dokonce 40 minut, my měli 20 minut. Nejhorší je vždy hledání čísla vagonu, kde máme místenky. Ale zvládli jsme to. Jeli jsme Pendolínem, ještě jsem s ním nejela, tak jsem si řekla, že to vyzkoušíme. No, manžel byl spokojený, ale já jsem si představovala něco lepšího. Ale klimatizace byla fajn, seděli jsme, četli a luštili, tak nám cesta uběhla, i když jsme do Prahy přijeli s tím zpožděním, jaké bylo v Olomouci.
Původně jsem to plánovala tak, že pojedeme jen do Prahy a tam se na chvilku pokochá krásami našeho hlavního města můj manžel, který ji tak miluje, pak se tam naobědváme, zajdeme do naší cukrárny na kávičku a pojedeme po čtvrté hodině odpolední domů autobusem přímo k nám do Litvínova.
Bohužel, změna. V Praze bylo takové vedro, že se to vůbec nehodilo někde chodit. Přijeli jsme tam krátce po půl jedné, šli si dát do úschovny batoh, tašku jsme nechali mladým, aby nám ji přivezli a chtěli jet na oběd do restaurace, kam jezdíme běžně. Ne, to se nedalo. Jeli jsme metrem na I.P.Pavlova a tam zapadli do první restaurace, kterou jsme potkali. Stolečky měli venku ve stínu, tak jsme zasedli.
Tak jsem si vyfotila firmu a dostali jsme jídelní lístek, kde byly i přijatelné ceny.
Okolo byl čilý ruch, tak aspoň jednu fotečku.
A už tu máme oběd. Vepřová játra na roštu, hranolky a domácí tatarka, cena 89 Kč.
Manžel měl už hlad a žízeň taky, ještě před obědem skoro vypil pivo, které si objednal k jídlu.
Jídlo bylo čerstvé a chutné, tak jsme se najedli a přemýšleli, kam teď. Můj důkladný manžel se chtěl zajet podívat, kde budeme na té Hradčanské nastupovat do autobusu, abychom něco „nezvojtili“, nedalo se tedy nic dělat, jeli jsme metrem na Hradčanskou. Odtud jsme ještě nejeli, autobusem téměř nejezdíme. Měli jsme to s jedním přestupem, východ z metra jsme trefili napoprvé, tak jsme zase cestovali zpět. Ale první průšvih ja tady. Místo, abychom jeli na přestup k Muzeu, vystoupili jsme už na Můstku a jeli tak jinou linkou metrem. Museli jsme tedy přestupovat ještě jednou. Manžel byl v Praze vždy suverenní, proto jsem bez váhání šla za ním. Konec dobrý, …
Rozhodli jsme se, že na kávu v tom vedru vlastně ani nemáme chuť a jeli jsme si pro batoh na nádraží do úschovny. Mimochodem cena za jeho úschovu (měli jsme ho tam cca 1,5 hod.) byla 60 Kč.
Manžel na nádraží mířil úplně na opačnou stranu než byla úschovna, nedal si říct, ale nakonec jsem ho přesvědčila a s batohem jsme šli ven. Protože byl čas, sedli jsme si před hlavní ádraží v parčíku do stínu na lavičku, protože manželovi nebylo dobře a špatně se mu dýchalo. Vodu jsme měli sebou, ale manžel se mi nelíbil už při tom „bloudění“ k úschovně zavazadel a nakonec i v metru.
Po čase jsme se tedy vydali znovu na Hradčanskou. Zase mně při výstupu z metra manžel tahal na opačnou stranu. Už jsem se opravdu bála, aby neměl náběh na mrtvičku nebo tak, na stanici busu jsem ho posadila ke dvěma paním a šla si stoupnout do fronty. Naštěstí autobus přijel o dvacet minut dřív a místa bylo dost.
Domů jsme tedy už dojeli včas a v pořádku. Manžel se hned doma „srovnal“ a jsem ráda, že nás na dovolené nepřekvapila ta strašná vedra posledních dní.
U nás už ale v noci pršelo, dnes se lépe dýchá a fouká vítr. Snad bude líp a to vám všem taky přeje vaše Ježurka.