Řekla bych obyčejný horký den. Ale až do doby, než jsem zaslechla kolem desáté hodiny v rádiu zprávu, že v chemičce hoří. Pravda je, že jsme slyšeli něco jako sirény po půl deváté ráno, když jsme se vrátili z nákupu, ale v těchto dnech slyšet sirénu, že hoří, není nic výjimečkého.
Při poslechu zprávy mně opravdu doslova naskočila husí kůže. Ihned jsem byla ve spojení s dětmi a od té doby vlastně sledujeme stále, jak to všechno dopadne.
Určitě jste už všichni viděli v televizi nebo i tady na internetu fotky, které nejsou vůbec ke koukání a o takovou popularitu věřte opravdu nestojíme.
Tento snímek jste už určitě viděli jako jeden z prvních. To než uzavřeli silnici.
Asi kolem jedenácté hodiny to vypadalo takto u nás z okna
takto z okna od vnučky z H. Jiřetína
A po dalším výbuchu prý asi takto.
My jsme zatím všichni v pořádku, ale stále ještě není vyhráno. Chemička je plná hasičů a čekají, zda ještě bude něco bouchat. My máme tedy otevřený balkon, jinak bychom se tady zadusili v tom vedru, slabě cítíme kouř, ale jde to.
Pořád máme strach. Zažila jsem na vlastní kůži výbuch v chemičce v roce 1974 a věřte, že to je zážitek opravdu na celý život. Taky nás všichni při různých školeních vždy upozorňovali na to, jak je to vlastně všechno nebezpečné a silnice, kde jezdí auta z Litvínova do Mostu a jede tudy i tramvaj, vede vlastně skrz fabriku. Ještě za mne se hovořilo o tom, že by se měla silnice přeložit, jak je to nebzpečné, ale skutek utek. Myslím, že tenkrát to bylo nesrovnatelně hoší a byly spousty mrtvých, ale od té doby stačí málo a máme strach.
Článek píši proto, že mám tak skvělé blogerky a kamarádky, že už mne tři volaly nebo psaly, zda jsme v pořádku. Moc jim děkuji za zájem, no a kdyby se stalo něco víc, určitě byste se to prostřednictvím médií dověděli včas. Já ale věřím, že když už jsou tam hasiči z celého kraje, papaláši ze všech oborů i z Prahy, že to dopadne dobře.
Držte nám a všem ostatním i vy všichni palečky, za což předem děkujeme! Vaše Ježurka a celé okolí Litvínova a Mostu