Začnu tou špatnou zprávou. Dnes ráno mi volala Otavínka – Hanička, zrovna šla z převazu a byl tam nějaký jiný pan doktor, který jí říkal, že to vypadá, že bude muset v září na reoperaci. Prý není možné, aby jí z té rány vytékal hnis nebo krev už dva měsíce. Je prý tam dost velký zánět. Přiznávám, že se mi chtělo plakat a ona měla taky na krajíčku. Celou dobu neříkáme nic jiného, než že to není možné a teď na to přišli i doktoři. Tolikrát už jí slibovali návrat a zase se to protahuje. Ona už je taky nešťastná, protože bydlí u kamarádky, které prý zrušila celé prázdniny a teď se jí ještě bojí řict, jak dopadla. Do rány prý jí dali nějakou rtuť či co, aby to neteklo, za týden jde zase na převaz, tak čeká na ortel a pochopitelně má strach. No, řeknu vám upřímně, že jsem si myslela, že to bude lepší. Specializovaná klinika na tyto operace a takové problémy. Copak každý doktor vidí něco jiného? Moc vás všechny pozdravuje a musíme jí dál držet palečky. Už je to přece jen dlouhé, už je pryč dva měsíce. Haničko, vydrž, jednou se to přece musí zlomit!
Dál jsem jen chtěla informovat, že mi včera došla opravená remoska. Hned jsem ji vyzkoušela a super! Dokonce se mi zdá, že to topí víc než dřív, možná už to v poslední době „nejelo naplno“, mne napadlo. Tak jsem paní, co mi to zařídila moc poděkovala, ale zase jsem si zanadávala na tu naši poštu. Je vidět, že je to monopol a že si dělají co chtějí. Včera ráno jsem objevila ve schránce upozornění, že mi nemohl být předevčírem doručený balík. Dle odesilatele bylo jasno. Ale proč mi pošta neposlala SMS, když to slíbila? Tak bychom čekali a my jsme se minuli o 10 minut. Na lístku bylo napsáno „balík do ruky“, tak jsem se na poště slečny u přepážky zeptala, jaký je rozdíl mezi normálním balíkem a tím „do ruky“? Jestli v tom, že jdu na poštu druhý den a vezmu si ho do ruky a jdu domů nebo jenom v ceně? Vlastně jsme ho tím pádem ani neměli dřív a jako bonus jsme si pro něj museli dojít. Slečna se pousmála a vzdychla si se mnou: „No to je ta naše pošta“. A bylo vymalováno.
Také mi včera volali z obchodu s nábytkem, že tam máme objednanou sedačku s taburetkem. Protože jsme čekali včera návštěvu, domluvila jsem se, že se tam na to přijedeme podívat dnes. Tak jsme dopoledne jeli. Pak vedoucí s námi zašel do skladu, aby nám soupravu ukázal, ale teď jsme zase koukali! Ještě nikdy se mi nestalo, že bych koupila sedací soupravu v rozloženém stavu. Vysvětlili jsme, že na to nemáme lidi (syn je na dovolené), ani sílu, tak pan vedoucí slíbil, že nám to tam zdarma smontují a po neděli přivezou. Opravdu, tam je radost vznést jakoukoliv připomínku. Vše je prý předem splněno. No, zaplatili jsme nábytek, dopravu i odnos k nám nahoru do 3. patra (mimochodem za vynesení si prý dva mládenci účtují 600 Kč, co naděláme, že?) a budeme čekat na telefon.
Jsem ráda, že se aspoň něco hnulo a až bude sedačka doma, vyfotím a pochlubím se. Zatím mi nejvíce vadí, že se zatím neozvala domovka s tím sporákem. Asi se zase budu muset připomenout. Tak jako s tou televizí, ale to je na samostatný článek a já jen čekám, jak to v tom finále dopadne.
Krásný den vám přeje Ježurka