Už dlouho jsem na téma týdne nepsala, tak dnes přikládám zpověď jedné ženy :
Byla jsem normální optimistická a veselá dívka, která měla spoustu kamarádek, kamarádů, ale také nápadníků, i když jsem tomu nechtěla věřit. Modelka jsem nikdy nebyla, ale snažila jsem se být nekonfliktní, vstřícná a zkrátka neškodit.
Vdávala jsem se na tehdejší poměry ve věku, kdy většina z nás, ale na dnešní dobu příliš brzy. Bylo mi krásných dvacet let a moc jsem si již přála mít děti. První dítě se mi narodilo rok po svatbě a další jsem chtěla tak za tři roky, aby měly děti k sobě blízko a rozuměly si. Vyšlo to téměř přesně, a když jsem pak měla páreček, bylo vše zalité sluncem. Moje štěstí netrvalo dlouho. Ve třech měsících nám moje holčička zemřela a mně se opravdu nechtělo žít. Nad vodou mě držel jedině syn.
Další dítě jsem si přála ihned, ale dala jsem na radu doktorů a chvíli počkala. Za další dva roky přišlo další děťátko, zase holčička a já byla moc šťastná, i když jsem měla o ni velký strach. Bohužel, naše manželství nevydrželo, a když mi pak manžel oznámil, že si našel jinou, mladší, seděla jsem u plynové trouby a chtěla tam strčit hlavu. Myslela jsem, že už to dál nejde. Tenkrát to dobře dopadlo, anděl strážný stál u mne a já si pak vynadala, co jsem to chtěla udělat kvůli jednomu chlapovi.
Nějaký čas jsem pak byla sama s dětmi, než jsem šla znovu do dalšího manželství. Bezhlavě, natruc po pětiměsíční známosti. Ale už za rok a půl jsem ho přistihla, jak se líbá s jinou. Je to možné, že jsem si našla stejný typ chlapa? Měl skvělé rodiče, kteří stáli při mně, protože jeho maminka ho viděla spolu se mnou a on tedy raději couvnul. Ale stejně to dopadlo tak, že to udělal znovu. Když jsem na to přišla, už jsem na nic nečekala, řekla mu, ať si jde a vyměnila vložku v zámku. Byt byl můj. No a já jsem byla opět zoufalá a vyřízená. Opět se mi nechtělo jít dál. Kudy jsem chodila, tudy jsem brečela a přemýšlela jsem, PROČ se mi zase stalo to stejné.
Ale nakonec vše dobře dopadlo a já muže svého srdce přece jenom potkala. A přitom jsme chodili kolem sebe už pár let. Možná kdybych nebyla slepá, tak jsem si to druhé manželství a trápení mohla odpustit.
Jsem tedy moc ráda, že jsem z toho mého života neutekla, že jsem si vždy včas srovnala priority a na prvním místě byly děti a pak teprve muži. Udělala jsem dobře a jsem ráda, že jsem zde, mám skvělého manžela, milionové děti a zlatá vnoučátka.
Proto si dovolím všem poradit: Nevzdávejte to, i když si už myslíte, že je konec a už to dál nejde. Však ono to nějak jde vždycky! A jsem za to ráda.