Toto TT mne napadlo, když jsme si se slečnou kosmetičkou tento týden povídaly třeba i o tom, proč mají dnešní mladí lidé jiné náhledy na život v manželství a vůbec na rodinu.
Já jsem vyprávěla, jak to bylo za mého mládí. Když mělo děvče dvacet let a nebylo vdané, už to něco signalizovalo. Bydleli jsme v takové větší obci, ale většina lidí se znali. My, mladí, jsme chodívali jako parta a znali jsme jeden druhého dost dobře. Také bylo dost kluků, kteří zkoušeli chodit s tou a jindy zase s jinou.
Já si ale vybrala kluka z jiné obce, ale nebylo to daleko. Začali jsme spolu chodit v době, když mi bylo devatenáct let a on byl o čtyři roky starší. Oba jsme tenkrát studovali při zaměstnání. Já končila dvouletou dnes ekonomickou školu a on maturoval na jedenáctiletce. On se přihlásil na vysokou a mne přemluvil, abych šla také dál studovat a udělala si maturitu.
To nám ale nebránilo v tom, abychom se vzali. Bylo mi tedy dvacet let a vdávala jsem se. Neměli jsme nic, rodiče nám taky nemohli nic dát, ale byli jsme šťastní a já chtěla děťátko. Neměli jsme ani kde bydlet, proto jsme se odstěhovali oba dva víc jak tři sta kilometrů daleko od domova tam, kde jsme ihned dostali byt. Do bytu jsme si koupili pouze stůl a židle do kuchyně a půjčili jsme si od manželova zaměstnavatele z ubytovny dvě skříně a dvě železné postele, které kralovaly v obýváku. Z domova jsme si přivezli jen dětskou postýlku a kočárek a já starý šicí stroj. V době našeho přesunu bylo synovi dva měsíce.
Mateřská dovolená byla tehdy čtyři měsíce po porodu, pak už jsem nejen nic nebrala, ale byl se mnou hned ukončen pracovní poměr. Nebylo mi to divné, protože jsem byla někde jinde. Manžel tenkrát měl plat jeden tisíc tři sta korun hrubého a nájem jsme platili dvě stě padesát korun. Pamatuji si, jak jsem musela otáčet v dlani každou korunu, ale tenkrát jsme fakt neřešili to, jestli máme nebo nemáme všechno, ale já chtěla dítě. Dnes by tomu většina řekla, že je to nezodpovědné, ale na podzim jsme si vzali ještě novomanželskou půjčku, která byla tři tisíce šest set korun, zařídili jsme si jhakž takž byt a museli ji splácet. Myslím, že jsme tenkrát byli šťastni, neřešili jsme spoustu věcí, které se řeší dnes.
Pravda je, že se prodlužuje lidský život a děti mohou rodit dnes i babičky, ale přece jenom si říkám, že těch důvodů je určitě víc než deset, proč si myslím, že to nebylo zas tak zlé. Je pravda, že dnes je těžší sehnat práci, i když tenkrát jsem to neměla taky jednoduché. Dokončila jsem tedy pak dálkově ještě tu ekonomickou školu, a když bylo synovi rok, odmaturovala jsem a pak jsem nastoupila do práce, kterou jsem si sehnala a mohu říct, že jsem měla štěstí.
Od roku tedy chodil syn do jeslí, a když jsem pak měla po pěti letech dceru, ta do těch jeslí šla, už když mi skončila ta placená mateřská, tedy v jejich čtyřech měsících. Žádné babičky na hlídání nebyly, byly tři sta km daleko a my byli stále samá půjčka. Vím, že to je dnes jiné, ale ani já si nestěžuji. Rodila jsem ve svých dvaceti šesti letech naposledy a aspoň jsem si užila vnoučátek a mám ještě naději, že se třeba dožiji i pravnoučátek. Moje maminka jich má dvanáct.
Vím, že dnes někteří mladí lidé, jak mi to vysvětlovala i kosmetička, nechtějí děti hned, chtějí si vybudovat postavení v zaměstnání, chtějí cestovat. A konec konců nechtějí mít ani svatbu. Všechno je to tak nějak jinak. Ale stále mi nedá spát, že se nějak hodně rodí nemocných dětí a dětí s různými vadami. Jen si říkám, jestli na to také nemá vliv to pozdější těhotenství. Tělo prý od třiceti let začíná stárnout. Je to hrozné, ale prý to tak je, říkají odborníci.
Já nevím, jak jsme to tenkrát všechno zvládali, úplně sami, bez pomoci rodiny. Nemohlo se k mamince jít na oběd, ale ani na kafé. Ale zvládli jsme to a jsem za to ráda. Věřte, že bych na tom nic neměnila.
Je vidět, že my, starší měli určitě minimálně deset důvodů, proč jsme žili tak, jak jsme žili a mysleli a dnešní mladí mají zase svých minimálně deset jiných důvodů, proč to je tak, jak to je. Doba se mění, ale život jde dál.
Přeji vám všem, aby vám všechno vyšlo tak, jak si přejete a k tomu hodně štěstí!