Když se tak vrátím do vzpomínek ale hodně starých, tak si pamatuji, že jsme se jako rodina poměrně často stěhovali.
Napřed jsme bydleli u rodičů mého tatínka, oni tam měli domeček. Byl ale vlhký, maminka tam s jejím astma nemohla být, tak jsme my, děti bydleli s maminkou u jejích rodičů v Brně a tatínek za námi dojížděl.
Odchodila jsem tam první třídu a pak jsme se vrátili do tatínkova rodiště a bydliště. Je to taková větší vesnice, dnes je to město.
Ale i tam jsme se několikrát stěhovali. Moje poslední stěhování s rodiči bylo v době, když mi bylo sedmnáct let, já chodila do práce a odpoledne jezdila do Brna do večerní školy a naši se mezitím přestěhovali. Já přišla do hotového. To bylo pro mne ale krásné stěhování do nového domova!
Pak už jsem se stěhovala až po svatbě k manželovým rodičům do jejich domečku. Tam jsme měli jednu místnost a hlavně stále za zády tchyni, která sice nebyla zlá, ale takový generál.
Proto, když jsme do roka měli syna, manžel si našel práci s bytem na druhé straně republiky a stěhovali jsme se spolu s malým synem víc jak tři sta km daleko od rodičů, sourozenců, kamarádů – z mého domova.
To bylo moje poslední stěhování do nového domova, kde jsem zatím pořád. Jak já byla tenkrát ráda a nadšená! Měli jsme sice byt 1 + 3 ve zděné výstavbě, ale jinak žádný nábytek, půjčené skříně a postele z ubytovny našeho podniku, ale byli jsme tenkrát šťastni. V bytě jsme měli svoji akorát dětskou postýlku, starý šicí stroj od maminky a do kuchyně jsme si koupili stůl a dvě židle. Tak jsme žili půl roku, než jsme si mohli částečně za své, ale i na půjčku zařídit byt ne podle toho, jak bychom chtěli, ale na co jsme měli.
Ale byl to náš domov, byli jsme tam sami a spokojení. Je pravda, že to netrvalo dlouho, ale já na tyto začátky ráda vzpomínám. Bylo mi krásně.
Ale jistě, domov je hlavně tam, kde jsme se narodili, aspoň mne to tam táhne stále, ale na druhou stranu tady v tomto mém dnešním domově jsem už víc jak půl století, vyrostly tady mé děti, mám tady vnoučata a je mi tady s nimi se všemi moc dobře. To je domov, ne? Tam, kde je nám dobře a kde máme kolem sebe lidičky, kteří nás mají rádi.