Dnes má po všechny časy svátek Zdeňka. Je to v první řadě moje dcera, moje sestra a jedna moje jak já jí říkám – adoptivní dcerka, které je letos 50.
Ráno jsem nevěděla, kterou gratulací začnu. Dcerou, je to jasný, ale ta už byla brzy rávno ve škole, tak jsem jit tam hned nechtěla vyrušovat, i když se neučí, ale práci tam má na celý den.
Tak jsem si řekla, že začnu gratullací své sestře. Napsala jsem jí s nápisem Milá sestřičko celé přání a odeslala. Pak jsem se jen divila, proč mi to odečítá korunky, když máme obě paušál na stejného operátora a pak jsem vyprskla smíchy. Poslala jsem tuto zprávu totiž té mé padesátileté jubilantce. Samozřejmě jsem jí pak hned volala a pak jsem se spletla ještě dvakrát. Tak to byl konec se zprávami.
Už potom ksem zavolala sestře. No a dceři jsem volala před chvílí, protože jsem nevěděla, kdyy bude mít čas. Mám to všechno dnes nějaké celé popletené, tak to jistím i tady na blogu.
Moje milá dcerko Zdeničko, přeji Tí zdravíčko, štěstíčko, lásku a pohodu.
Moje milá sestřičko! Tobě přeji také všechno nejllepší, jmenovitě také zdraví, štěstí, radost a spokojenost.
A nakonec Tobě, milá Věrunko! Tobě přeji zdravíčko, zdravíčko a ještě jednou zdravíčko, protože Ty to moc potřebuješ, pak také lásku a pohodu, už si to v životě konečně zasloužíš. Do další padesátky vykroč směle pravou nohou.
Ještě chci popřát všem Zdeňkám a Zdeničkám, a že jich znám na blogu dost, aby se jim dařilo a všem děkuji za krásné přátelství. Všechno nejlepší. Nejmenuji, abych náhodou na někoho nezapomněla.
Vaše Ježurka