Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych něco napsala o té naší prakticky jediné akci v Praze. Už doma si manžel vyhlédl to, že se v Praze koná expozice DŮM VLÁČKŮ v OD vedle stanice metra Petřiny. Našli jsme to snadno, ale to jsme netušili, že manžel musí ještě absolvovat další schody. Bylo to ale jen do druhého patra, nebylo jich tolik a šel hoooodně pomalu.
Sice inzerovali výhodné vstupné i pro seniory, ale 150 Kč pro jednoho tedy moc výhodné nebylo, ale byli tam příjemní a ochotní lidé a bylo to hezké.
Toto je na úvod jen leták
Bylo to všechno opravdu tak krásné, že určitě děti a pánové si to užijí. Nevěděla jsem, co dřív fotit, tak jsem toho pak nafotila tolik, že jsem musela udělat samostatný článek. Omlouvám se těm, které to nezaujme. Tak jednoduše klikněte a vypněte. Ale pro ty, které to potěší mám tady pár foteček.
Vláčky jezdily, kulisy super, tady se mi líbil ten kostelík.
Toto mi přišlo jako moc zajímavé, kousek oblohy denní i noční.
Tady nádraží a cisterny, po silnici vedle traktor…
A hurá pod most!
Krásně upravené okolí se zelení a kytičkami
Kolejiště a hlavně jsem chtěla také zachytit jedoucí vlak, ale povedlo se to až na třetí pokus.
Podjezdy, pumpa, ta je někde i zblízka a nádherné květiny.
Nějaké domečky, kolem kterých také jezdí vlaky
Toto jsou mašinky ve vitrínách, bylo jich tam spousty, tak jsem aspoň jednu vyfotila.
Cesta vláčkem krásnou přírodou
Zase úplně jiná cesta vlaků
Tohle se mi moc líbilo. Opravdu do vypadá jako když je to skutečné. Nádherné pozadí Prahy i se super oblohou.
A tenhle stadion i s lidmi, to nemá chybu.
To je ta pumpa, která tam už byla, ale zblízka a ta tam opravdu vyniká svou velikostí.
To jsou asi nějaké skály
a tady zase jedoucí vláček!
Tak co? Líbilo? Nám ano a manžel se chvílemi i posadil, protože tam byly židle, promítal se tam film, kdy opravdový vlak jel nádhernou krajinou, taky jsem si chvilku sedla a koukala, byl tam i zvuk, tedy slyšeli jsme houkání vlaku.
Až jsme se dost vynadívali a odpočinuli, šli jsme zase turniketem zpět a já si postěžovala paní pokladní, že zase manžel zkusí po schodech, když se tam jinak nedá jít. Paní byla hned ochotná, řekla, že nám to chtěla sama nabídnout, když viděla manžela, jak těžce do těch schodů šel, že zavolá jednomu pánovi, pustila nás zpět a řekla, že máme vyhledat vzadu pána v zeleném tričku, že nám otevře a můžeme jet dolů výtahem!
Hurá, je opět vidět úplně jiný přístup než u toho pána v té Bílé Labuti, že? Byla jsem ráda, že to tak dopadlo a že aspoň něco zajímavého jsme si mohli užít.
Kdo stačil přečíst všechno, tomu moc děkuji a už už se jdu kouknout k vám na blogy. Dnes jsem zase nebyla celý den doma, tak jestli to nestihnu dnes, tak zítra určitě! Krásný víkend všem!