Dnes se u nás sešly děti. Sice ne všichni, ale bylo to milé posezení u kávy. Dcera s Terezkou a syn se snachou přišli popřát dodatečně manžeůovi. My jsme byli pochopitelně rádi, že jsme mohli všichni posedět a přišla i Walllinka.
Okamžitě tady zase prolítla celým bytem, a když se zvednu já a jdu do kuchyně, okamžitě letí za mnou. Většinou dostane kousek šunky, tu ona moc ráda a byla to šunka pro diabetiky, tak si pochutnala i na ní. Vzala jsem necelý plátek šunky a nesla jsem ho ukázat ostatním do obýváku, ale to jsem nedomyslela. Plátek šunky v ruce a Walli poskakovala vedle mne. Ani jsem se nenadála, Wallinka vyskočila (docela vysoko) a v ruce mi zbyl jen ždibíček. Tak ho rychle sežrala, aby jí ho nikdo nevzal. Chodila za mnou do kuchyně vždycky, když jsem tam šla, ale už měla smůlu. Víc nesmí, není to pro ni zdravé.
Manžel dostal také nějaké dárečky a nechyběli tam ani ježci. 
Jsou krásní, každý má kolík a s tím je možnost je k něčemu připíchnout. Dostali č. 321 a 322.
Takovou velikou sklenici se sušenými houbami nám přivezle dcera. Se sbíráním pomohl Tom se svou přítelkyní. Tak se dcera se mnou rozdělila.
Nejen velkou sklenici s houbami, ale i tuto obří svíčku jsme dostali. Tedy, dostal ji manžel. Tak velikou jsem ještě neviděla, má tři knoty, tak se těšíme, až bude na Vánoce svítit.
No, měli jsme zase jedno krásné odpoledne.
Loučí se s vámi vašě Ježurka