Minulý týden ve čtvrtek jsem psala o mém pádu, jak jsem sebou plácla s hrnkem plným čaje v obýváku na zem. Opravdu poctivě jsem si to ledovala, ale noha stále nešla ohnout, obout si ponožky, nebo obléci kalhoty nebo kalhotky, byl skoro nadlidský výkon. Včera jsem si náhodou sáhla na pravé koleno, bylo studené a to levé bylo dost teplé. To už jsem jen tak nemohla nechat, protože jsem nebyla ani bez bolesti.
Tak jsem se vydala dnes na chirurgii. Jasně, poslali mne hned na RTG a pak jsem teprve šla pro ortel k panu doktorovi. „Sundejte si kalhoty a boty“, řekla mi sestřička. No, potýkala jsem se s tím trochu déle, ale to prý nevadí. Pak mne pan doktor prohlédl, zkoušel mačkat, kde mi to bolí, divil se, že mám na koleni i odřeninu.
Pak dal pokyn sestřičce, no a ona mi ještě desinfikovala tu ránu, pak tam dala ještě nějaký tamponek, pak mi dala škrobák,
ještě jednou to ovázala a pak obinadlo, které si mám večer sundat a ráno zase zavázat. Mám si dávat nohu nahoru, na polštářek i na noc a na kontrolu mám přijít ve čtvrtek.
Jo a taky jsem přemýšlela, z čeho mohu mít ty pupínky po rukách a nohách, co tak strašně svědí. Uvědomila jsem si, že mi můj internista říkal, jestli jsem neměnila léky. Včera mi došlo, že jsem v polovině roku byla na urologii a tam mi dal doktor jiný lék. Myslela jsem, že si tam zítra dojdu – je tam jen dvakrát týdně, ale mám strach, že mi ty obvazy spadnou a asi není dobré tu nohu stále namáhat. Ve čtvrtek jdu na tu kontrolu na chirurgii a na urologii doktor bude, tak to snad spojím.
No vidíte, co jsem celá já, mohu mít chvíli klid, asi ne, ale doufám, že už letos nic jiného nestihnu.
Všechny vás zdraví Ježurka