Jen houšť a větší kapky, chce se mi volat do světa! Ano je to príma den. Především pro mne. Už je to skoro čtrnáct dní, co jsem se vrátila z nemocnice. Nebudu se rozepisovat, dala jsem na toto téma sem dokonce seriál na pokračování, jen jsem stále čekala na konečný verdikt, kdy mi zavolá moje ošetřující lékařka z nemocnice, jak dopadla histologie. To jsou vždycky nervy a já je měla opravdu napnuté k prasknutí. Jak zazvonil mobil, vždy to se mnou škublo.
Dnes jsem měla od rána hoňku, ráno jsem vstala, abych uvařila, pak jsme šli s manželem na nákup, který on sám odnesl domů a já šla rovnou k paní zubařce, kde jsem byla objednaná na dokončení uzavření zubu, ze kterého mi tahala nervy. Pak jsem běžela domů a po chvíli jsme se naobědvali a já šla ke své kadeřnici, kde jsem byla objednaná na poledne.
Sedím v křesle, hlavu napatlanou melírem a v kabelce mi zvoní mobil. Kdopak to volá? Kadeřnice mi podala kabelku a … neznámé číslo. Tlak jsem měla asi tak dvě stě a opravdu, byla to moje paní doktorka z interny z nemocnice, aby mi oznámila, že JE TO NEZHOUBNÉ! V tu chvíli se mi chtělo plakat, cítila jsem velkou úlevu. Snad se dnes zase po delším čase v klidu pořádně vyspím!
Všem vám, kterí jste mi drželi palečky moc děkuji. Čeká mne sice ještě nějaké vyšetření a pak odstranění toho asi polypu, ale řezat prý mne nebudou, jen kolono a laparoskopicky a to už přežiji. Opravdu si už v životě moc toho nepřeji, jen když je to zdravíčko. Bolavá páteř sice taky trápí, ale na to se neumírá, naštěstí!
No a také jsem dnes držela palečky mým vnoučatům Terezce a Lukymu, kteří měli těžké zkoušky na své VŠ. Oba je zvládli, to už jsem juchala nahlas. Tolik radosti v jeden den, to jsem opravdu nečekala. Jak je ten svět hned krásnější, že?
Ale ještě jsem ani neinformovala o tom, že můj nejmladší vnuk Tom také úspěšně odmaturoval. Jen s jednouo dvojkou a to mu ta jednička utekla o jeden bod, ale to přece není vůbec důležité. Jeho Natálka má taky maturitu s vyznamenáním, takže pohodička.
Aspoň jsem si vypůjčila fotku z netu, Tom je ten druhý zleva, tady s úsměvem.
Tady už se tak vesele netváří, ale problém mu nedělala ani matematika. Jednu si dokonce „střihnul“ jako nepovinný předmět – státní matematiku a byl také spokojený.
Takže, i když venku sluníčko dnes moc nesvítí, pro mne je to MOC KRÁSNÝ SLUNÍČKOVÝ DEN! Vaše šťastná Ježurka