Nebojte se, nechci zase psát o nemocech a nemocnicích, ale toto vám všem musím sdělit.
Ve středu jsem byla v nefrologické poradně na odběrech (moč a krev) a dnes jsem byla přímo u pana doktora, aby mi dle výsledků sdělil, jak na tom jsou moje ledviny po těch devíti dialýzách.
Než vše přiznám, musím se ještě vrátit k tomu, jak jsem minulý týden volala do poradny sestřičce, abych se objednala. Ona mi řekla, abych přišla tento týden na odběry. Bohužel jsem musela přiznat, že to je moc brzy, že to asi nezvládnu. Moje zničená páteř z nemocnice se opravdu činila a tak jsem to zkusila odložit.
Sestřička mne ale mile překvapila. Prý mi pošle sanitku. Co slíbila, to splnila, sanitka přijela včas a odvezla mne do Mostu do nemocnice. Proč o tom píši? Protože se jedná o stejné pracoviště, o kterém jsem psala – o dialýzu a já si jen říkám, že je to paráda, když se na jednom oddělení sejdou jen samí vstřícní a milí lidé. Když jsem se zeptala, jestli mne odvezou i zpátky, tak mi sestřička řekla, že když mne přivezli, tak mne i odvezou. Tak se i stalo.
Hned mi sestřička po předchozím dotazu, jestli mohu v pátek, objednala sanitku i na dnešní den, abych se setkala s doktorem a ten mi dle výsledků řekl, jak jsem na tom momentálně a jak budu často do této poradny docházet.
Tak jsem opět jela sanitkou. Chodím totiž opět na obstřičky a věřím, že ta přetrvávající bolest, která už trvá dost slouho, se aspoň na čas ztratí nebo aspoň nebude tak krutá.
Přijela jsem do poradny, jedna sestřička od vedle (z dialýzy), mne zase ihned pozdravila a ptala se, jak je. Pak vyjel od pana doktora pán na vozíku pouze s jednou nohou a sestra mu volala sanitku na cestu domů do Janova. Slyšela jsem, jak jí říkal sanitář, že vezmou rovnou i mne a vtom ten pán na vozíku říká: „Známe se?“ A vtom mi to docvaklo. Vždyť to je jeden kolega od nás z práce, byl u nás jako řidič. „Milane, to jste vy?“, ptám se hned, ale už vím, jaká bude odpověď. Neviděli jsme se téměř dvacet let a věřte nebo ne, nedávno jsme o něm s manželem mluvili. On si v posledních letech prošel doslova peklem, tak mi o tom vyprávěl hned tam a pak ještě v sanitce. Snad už bude jen dobře, to bych mu moc přála.
Pak jsem tedy vešla do ordinace pana primáře, abych se dověděla, že jsem v pořádku, prý mám výsledky jako úplně zdravý člověk, z čehož jsem měla velikánsku radost a tak se s vámi musím podělit, no ne? Tlak 130/70, váha zůstala stejná jako při odchodu z nemocnice před 14 dny, tedy 66 kg, z čehož mám samozřejmě radost.
Pak primář mi dokonce doporučil odbourat prášek na čůrání, prý ledviny pracují dobře, ale přidal mi lék, protože prý mám málo železa. Ale to jsem měla od mládí, tak nic nového. Kontrolu mám za půl roku v únoru.
Takže, jestli jste slyšeli před obědem nějakou velkou ránu, tak jste slyšeli dobře. To byl ten kámen, co mi spadl ze srdce, že to dnes dobře dopadlo. Teď ještě, aby i ostatní kontroly, které mne ještě čekají, měly tak super výsledky.
Všchny moc zdraví vaše dnes spokojená Ježurka